Konverzační analýza

Replika (turn) je v konverzační analýze celek, během kterého není mluvčí přerušen nebo vystřídán jiným mluvčím.[5] Turn-taking se zaměřuje právě na přechod mezi jednotlivými replikami. Zkoumá, jakými způsoby si mluvčí berou slovo, jak poznají, že předchozí mluvčí skončil svoji repliku nebo jak jeden mluvčí předává slovo jinému. Klíčové je přitom takzvané „místo relevantní z hlediska přechodu” (z hlediska střídání mluvčích, transition relevance place).[6] Způsob, jakým mluvčí toto místo určují, se zkoumá z několika hledisek – lišit se může větná kadence, síla hlasu, načasování, oční kontakt, délka pauzy, svou roli hrají také kulturní rozdíly a rozdíly mezi pohlavími.^[zdroj?] Nejdůležitější jsou následující situace:

1. Dosavadní mluvčí zvolí následujícího mluvčího (může se jednat o párovou sekvenci „otázka – odpověď“, více o párových sekvencích níže).
2. Dosavadní mluvčí nezvolí následujícího mluvčího a někdo sám od sebe naváže následující replikou.
3. Dosavadní mluvčí udělá pauzu a může (ale nemusí) pokračovat, pokud pokračuje, situace se na dalším relevantním místě zopakuje.[5]

Někdy je také nezbytné, aby jeden mluvčí měl několik replik po sobě, přerušovaných jen krátkými replikami ostatních (například při vyprávění příběhu). Někdy se repliky mohou překrývat (mluvčí mluví zároveň, dochází k tzv. překryvu replik).[6] Analýza střídání replik se skládá ze dvou základních částí: konstrukční složky (turn constructional component) a alokační složky (turn allocational component). Zatímco konstrukční složka se zabývá stavbou dané repliky (stavba lexikální, syntaktická, větná), alokační složka popisuje, jakým způsobem se mluvčí v jednotlivých replikách střídají.

Z hlediska sekvencí se konverzační analýza zaměřuje na to, jak jsou jednotlivé akce v rozhovoru uspořádány. Důležité jsou zejména:

• Párové sekvence (adjacency pairs)

Párové sekvence jsou často důležité součásti rozhovoru. Co párové sekvence jsou, je nejjasněji vidět na příkladu: jedná se například o dvojice „otázka – odpověď“, „žádost – dovolení“, „žádost – zamítnutí“, nebo „kompliment – odpověď“.[7] Jak je vidět, vždy se skládají z první a druhé části páru, tvořící dohromady typ páru (pair type).

• Presekvence (pre-sequences)

Presekvence je dvojice replik, která předchází hlavní akci, která svou povahou odpovídá typu presekvence. Například: „Víš, co je nového?“ – „Co?“ je presekvence předcházející nějakému oznámení, „Co děláš dneska večer?“ – „Nic.“ je presekvence, která předchází pozvání na schůzku.

• Preferenční organizace (preference organisation)

Preferenční organizace rozebírá, jak mluvčí volí mezi tzv. preferovanými a nepreferovanými akcemi. Preferovaná akce je například souhlas s názorem předchozího mluvčího. Preferované akce jsou typické tím, že je mluvčí vykonávají rychleji, příměji a také častěji než nepreferované, jako například nesouhlas nebo popření. Nepreferované akce jsou méně časté a mluvčí často pronášejí nesouhlasnou repliku váhavěji a pomaleji.

• Opravné sekvence (repairs)

Opravné sekvence slouží k napravování problémů v rozhovoru, jako přeřeknutí, přeslechnutí, špatné porozumění, faktické chyby atd. Třídí se podle toho, kdo opravu iniciuje (mluvčí sám nebo někdo jiný) a podle toho, kdo problém vyřeší (mluvčí sám nebo někdo jiný), přičemž preferované jsou opravy sebe sama.[5]