Kontroverze

V evropské literatuře se kontroverze objevují v římské době kolem politických a soudních případů a byly vedeny řečnicky, obvykle ve shromážděních. Velká kontroverzní a apologetická (obranná) literatura vznikla v raném křesťanství, politické, filosofické i teologické kontroverze se vedly ve středověku a zejména v době reformace. Filosofický spor o podíl vrozeného a získaného ve filosofii poznání (epistemologii) se vede už víc než dvě tisíciletí.[2] Slavné kontroverze 19. století se týkaly například pojetí práva, otázek historie a vědy, národnostních sporů a dalších. V Čechách byl takovou kontroverzí Spor o rukopisy, Hilsnerova aféra a později Spor o smysl českých dějin.

Kontroverze vznikají ve veřejném životě, v politice, v otázkách etických a mravních, v teologii, ale také ve vědách, typicky o otázkách, které mají i jistý mravní význam. Kolem původně rozdílných názorů se zpravidla objeví také emoce, výpady, případně i urážky. Ze sociologického hlediska je kontroverze důležitá pro zkoumání mentality a chování člověka v dané společnosti v určitém časovém úseku. Hranice kontroverze se neustále posouvají. To, co se v minulosti mohlo zdát kontroverzní, je dnes považováno za jednoznačné a naopak.[3]

Typická kontroverzní témata se málokdy definitivně vyřeší a spor znovu propukne až po čase. Lidé se jim ve společenské konverzaci raději vyhýbají a k věcnému vyjasnění sporu dochází až po delší době, kdy už téma ztratilo svoji výbušnost.

V dnešní době mají na vznik mnoha kontroverzí velký vliv média, která také většinou uměle vytváří dva názorově proti sobě stojící tábory. Poměr těchto dvou skupin je na počátku vyrovnaný, postupem času se však začne měnit v důsledku mediální manipulace. Zde je jedna ze stran označena za morálně správnou a druhá strana je prezentována jako morálně špatná. Na základě této skutečnosti se zastánci druhé skupiny mohou pod tlakem začít zdráhat projevit svůj názor. Tento problém popisuje Elizabeth Noelle-Neumannová (1973) jako teorii spirály mlčení.[4]

Vedle konkrétních oborů, které kontroverze zachycují vlastními organizačními strukturami se kontroverzemi programově zabývá také sociologie vědy. Studium vědeckých kontroverzí klade důraz na symetrické popisy nesouměřitelných pozic, na neracionální metody dosahování vědecké shody (menší důraz na kauzalitu).[5]

Vědci se často neshodují na základních hypotézách a teoriích. Tyto neshody jsou přirozené a většinou vzniknou z rozdílných interpretací dat. Objevují se jednak v rámci procesu ustavování, ale také střídání velkých vědeckých systémů (tzv. paradigmat), které jsou ve fázi „normální vědy“ schopny řešit pouze omezenou oblast vědeckých problémů.[6] Většina vědeckých poznatků je vzájemně propojena, a tak vznik kontroverze často zpochybní i řadu dalších poznatků.

Vědecké kontroverze jsou silně propojeny i s dalšími systémy (náboženství, filozofie, umění...).

Kontroverze a umění

Umělci mohou svá díla tvořit jako prostředek k vyjádření názoru, který není všem sympatický, nebo není etické vyslovit, či jinými prostředky názor sdělit k protestu v rámci některé veřejné kauzy. Kontroverze v umění zároveň nemusí být „úmyslem“ autora, často vznikají působením různých faktorů, a to nejen estetických a politických.

Kontroverzní dílo umělce Banksyho - "líbající se policisté"

Mezi kontroverzní umělce dnešní doby patří například Richard Prince, který prodával velké tisky cizích fotek ze sociální sítě Instagram, a slavný „street art“ umělec Banksy, u něhož je předmětem kontroverze nejen význam jeho děl, ale i tvorba na veřejném prostranství. Mezi jeho díla hodnocená jako kontroverzní patří například „líbající se policisté“. V České republice ke kontroverzním autorům patří například David Černý a jeho „Gesto“ – zobrazující zdvižený prostředník vztyčený z loďky na Vltavě směrem na Pražský hrad.

Teorie konfliktu (konfliktualismus) se zabývá problematikou moci a nerovnosti ve společnosti, která je rozdělena do několika skupin, jež se snaží prosadit určitý názor, většinou svůj vlastní, na úkor ostatních (protistran). Podle této teorie je vždy pouze část zúčastněných zvýhodněna a ostatní jsou nuceni se přizpůsobit.[8] Teorie konfliktu v podstatě koreluje s kontroverzí. V některých případech se jedná o shodnou záležitost. Opakem této teorie je teorie konsenzuální, která chápe kontroverzi jako cestu k nalezení společného závěru.