Philip Zimbardo

Od roku 1968 je profesorem na Stanfordově univerzitě, předtím učil na Yale, New York University a Columbia University. Jeho kariéra vešla ve známost mimo jiné díky populárnímu televiznímu pořadu Objevování psychologie, kde profesor Zimbardo populárně-naučným způsobem představil psychologii a její problémy široké veřejnosti, a také díky velkému množství knih i odborných textů (na tři sta prací), jejichž je autorem. V roce 2002 byl díky svým zásluhám i předsedou Americké asociace psychologů. Ve svých výzkumech se Zimbardo zabývá mnoha oblastmi lidské psychiky.

Nejznámější jsou jeho výzkumy na poli vězeňské psychologie, a to zejména díky světově známému Stanfordskému experimentu z roku 1971 („The Stanford Prison Experiment“, 1971), ale velký úspěch zaznamenal také například v oblasti výzkumu stydlivosti. Stal se spoluzakladatelem Stanfordské kliniky stydlivosti (dnes Klinika stydlivosti), jejíž výzkum a následný program začínal původně v roce 1975 jako vědecký experiment na Stanfordově univerzitě, do nějž byli dobrovolníci na dané období osmi týdnů nabíráni stejným způsobem, jako do vězeňského experimentu – pomocí inzerátu v místních novinách. Klinika nyní sídlí v Menlo Parku a dále pracuje na výzkumu i klinické léčbě stydlivosti.

Co se týče dalších oblastí, Zimbardo se zajímá i o výzkum násilí, kterého byl od dětství častým svědkem, protože vyrůstal v nechvalně známé newyorské oblasti Jižního Bronxu. Zabývá se také psychopatologickými symptomy, které mohou vést k psychiatrickým diagnózám tzv. „madness“ (volně šílenství). Jednou z oblastí jeho vědecko-výzkumného zájmu je i hypnóza a problematika posthypnotické sugesce. Zimbardo je i vyhledávaným pedagogem, který přednáší na Stanfordu od roku 1968. Vedl zde kurzy Úvodu do psychologie, které vždy byly jedněmi z nejpopulárnějších na univerzitě, a jejich obvyklá kapacita je okolo 300 studentů, i když nebyly výjimkou ani přednášky, jichž se účastnilo na tisíc posluchačů. Na druhou stranu pravděpodobně nejmenší program čítal pouhých deset studentů, kteří se účastnili speciálního semináře jako doplňku k běžnému kurzu. Zajímavá byla i jeho několikaletá práce se skupinou přibližně šesti set studentů ve speciálním „Unit Mastery System with Personalised Instruction“, kde dvě stě z oněch šesti set studentů pracovalo v roli „zmocněnců“, kteří měli na starosti své ostatní spolužáky (na každého zmocněnce tedy připadali tři studenti). Studenti byli pravidelně testováni z každé probrané kapitoly a měli i ústní zkoušení z doplňkové četby, přičemž zmocněnci řídili (z prostor svých kolejních pokojů) testování pro každého ze tří svých svěřenců. Pravidelně se také jedenkrát týdně setkávali se Zimbardem, aby společně diskutovali o otázkách souvisejících s tímto typem výuky.

Profesor Zimbardo dodnes přednáší na Stanford university, kde vede Centrum pro studium psychologie terorismu. Jeho ženou je psycholožka Christina Maslach, jež jako první popsala syndrom pracovního vyhoření. Žijí v San Francisku a mají dvě dcery, z nichž jedna studuje filmovou tvorbu, druhá muzejní marketing.

Mezi nejznámější Zimbardovy knihy patří „The Lucifer Effect: Understanding How Good People Turn Evil“ (volně Luciferův efekt: Porozumění, jak se dobří lidé obrátí ke zlu), vydáno v Londýně a New Yorku, nakladatelství Random House, 2007.