Konstantin Trauttenberg

Konstantin svobodný pán von Trauttenberg (17. září 1841, Opava26. dubna 1914, Řím) byl rakousko-uherský diplomat. Jako jazykově dobře vybavený absolvent Konzulární akademie strávil přes čtyřicet let v diplomatických službách. Mimo jiné byl rakousko-uherským vyslancem v Řecku, Švýcarsku a Dánsku.

Konstantin svobodný pán von Trauttenberg
Erb rodu Trauttenbergů
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku
Ve funkci:
1888  1899
PředchůdceKarl Franckenstein
NástupceChristoph Wydenbruck
Rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku
Ve funkci:
1887  1888
PředchůdceMoritz Ottenfels-Gschwind
NástupceAlois Seiller
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci:
1883  1887
PředchůdceNikolaus Wrede
NástupceGustav Kosjek

Narození17. září 1841
Opava
Úmrtí26. dubna 1914 (ve věku 72 let)
Řím
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Erb udělený v roce 1907 Konstantinovu nevlastnímu synu Paulovi

Pocházel ze šlechtické rodiny Trauttenbergů, která v jiných liniích vlastnila statky v Čechách.[1] Byl nejstarším ze tří dětí barona Josefa Leopolda Trauttenberga (1804–1890), který působil ve státních úřadech na Moravě a ve Slezsku, matka Mathilde (1810–1887) pocházela z hraběcího rodu Cappy italského původu. Vystudoval gymnázium a Orientální akademii ve Vídni, od roku 1862 působil v diplomatických službách. Zastával nižší diplomatické posty v Istanbulu, Drážďanech, Římě, Berlíně, od roku 1880 byl velvyslaneckým radou v Petrohradě. V roce 1882 krátce působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí a zároveň vedl Orientální akademii. Poté byl rakousko-uherským vyslancem v Řecko (1883–1887), Švýcarsku (1887–1888) a Dánsku (1888–1899). Posledních deset let své diplomatické kariéry byl rakousko-uherským delegátem v Káhiře u Komise veřejného egyptského dluhu (1899–1909).

Byl též c.k. komořím (1872) a tajným radou (1895), v roce 1882 obdržel Řád železné koruny. Během svého působení v Rusku se v roce 1882 oženil s hraběnkou Marií Ušakovovou, jejich manželství zůstalo bez potomstva. Z manželčina prvního sňatku adoptoval nevlastního syna Paula, který užíval jméno Garainow-Trauttenberg a v roce 1907 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 (reprint 2001); s. 670 ISBN 80-7203-385-9 dostupné online

Literatura

  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; s. 660–661 ISBN 978-3-205-20493-0
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.