Konopice velkokvětá

Konopice velkokvětá (Galeopsis speciosa), známá také jako konopice zdobná či sličná, je středně vysoká jednoletá bylina rostoucí především na pasekách, v lesích a křovinách.[1][2]

Konopice velkokvětá
Konopice velkokvětá (Galeopsis speciosa)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
Rodkonopice (Galeopsis)
Binomické jméno
Galeopsis speciosa
Mill., 1768
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Konopice velkokvětá dorůstá výšek od 20 do 100 cm[1] a má dutou,[2] větvenou a chlupatou lodyhu s výrazně štětinatými uzlinami.[1]

Díky svým výrazným světležlutofialovým květům s tmavší žlutou skvrnou ve středu, jež se objevují v době od července do září,[1] působí dekorativně. Květy s pyskatou korunou rostou v lichopřeslenech.[2]

Listy konopice mají eliptický až vejčitý tvar s pilovým okrajem a na koncích jsou protaženy do delší špičky. Plody jsou hnědé hladké tvrdky.[2]

Konopice velkokvětá je rozšířena po celé Evropě, do Severní Ameriky byla zavlečena.[3] V Česku hojně roste především ve středních a vyšších nadmořských výškách.[4]

Využití

Konopice velkokvětá patří mezi léčivé byliny. Její nať se využívá při léčbě zánětů horních cest dýchacích, protože povzbuzuje vykašlávání[5] a rozpouští hleny,[6] také působí močopudně, a během rekonvalescence podporuje apetit.[5]

Rostlina je významná i pro včelaře, neboť včely rostlinu vyhledávají a na květech sbírají pyl a nektar, ve kterém je vysoké množství sacharózy. Příznivá je pro včely i poměrně dlouhá doba jejího květu.[6]

Reference
  1. Dr. Jiří Čihař a kol.: Příroda v ČSSR, Nakladatelství Práce, Praha 1976, 24-110-76, s. 239
  2. naturabohemica.cz [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.
  3. botany.cz [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.
  4. borec.cz [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.
  5. Bylinkové řádění [online]. na-septande.cz [cit. 2012-12-22]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  6. Oldřich Haragsim: Včelařské byliny, nakl. GRADA, 2007, ISBN 978-80-247-2157-6, s. 44-45

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.