Konec srpna v hotelu Ozón

Řadu let po zničující světové válce (příběh neupřesňuje, o jakou válku se jednalo) je svět téměř liduprázdný. Příroda není předchozí válkou postižená, vzduch se dá dýchat, voda pít, zvířata pojídat. Příběh sleduje cestu několika žen krajinou a zpustlými městy, při jejich hledání dalších lidí kvůli obnově reprodukčního systému lidstva. Nacházejí jen osamělého starce Huberta u polorozpadlého hotelu Ozón, střežícího svůj "poklad" – hromadu zrezivělých konzerv. Nejstarší z žen Stará, vlastním jménem Dagmar Hubertusová, pamětnice předválečných časů, zde umírá vyčerpáním a beznadějí. Mladé ženy chladnokrevně zastřelí nejdříve psa a pak i starce, protože jim odmítl vydat starý gramofon (stařec je pro ně stejně bezcenný jako pes), a vydávají se na další cestu.[1]