Konec punku v Helsinkách

V románu se prolínají čtyři pohledy vyprávění: daleko nejvíce prostoru zaujímá příběh Oleho z nejmenovaného východoněmeckého města (inspirace Lipskem), který, jak se nakonec ukáže, píše jeho spolubydlící Pražák, a tajný deník Nancy z Jeseníku z roku 1987. Vloženým „manifestem“ Hezký lidi promlouvá také Oleho dcera Eva a celá kniha je rámována Oleho současnou cestou na Šumavu.

Ole se svým kamarádem Frankem jedou z NDR do Plzně na koncert punkové skupiny Die Toten Hosen, v Praze se potkají s Nancy, do které se Ole zamiluje. Po koncertě se rozhodnou přejít hranici do Bavorska, jsou přitom ale chyceni a Nancy při útěku zajede nákladní auto. Ole s Frankem jsou deportováni zpátky do NDR, jsou vyhozeni ze školy a začnou pracovat v pivovaru. Pak založí skupinu/duo Automat a stanou se poměrně známými. Jejich producentem je Malcolm, poté, co se ale po roce 1990 ukáže, že byl agentem Stasi, skupina okamžitě končí svoji činnost a ruší naplánovaný koncert v Helsinkách. Později si Ole ve svém rodném městě založí bar Helsinky, kde se schází různí bývalí punkeři. Oleho dcera Eva, kterou má s Connie, je punkerům v lecčem podobná, ale její protest proti společnosti je výrazně tvrdší, zapaluje auta a po jedné akci, kdy vyhodí do vzduchu část potrubí, které pumpuje vodu ze stavby tunelu pod městem, se vážně zraní a je navíc zadržena policií. Ole potom starost o bar Helsinky přenechá Leně a zmizí, podívá se do skutečných Helsinek a také na Šumavu, protože ho ničí vzpomínky na svou první holku Nancy. V domě, kde před plánovaným útěkem za hranice přespávali, najde po letech její tašku a deník. Deník popisuje život v Jeseníku v roce 1987 v pronásledované punkové komunitě, Nancy (jméno podle Nancy, dívky Sida Vicia ze Sex Pistols) chodí do školy, po provokacích v prvomájovém průvodu je ale vyloučena a pracuje v jídelně. Má zdravotní problémy způsobené radioaktivním prachem po výbuchu Černobylu a v září spojí cestu za lékařem do Prahy s cestou na koncert Die Toten Hosen v Plzni.

• Pavel Mandys, iliteratura.cz 16. listopadu 2010
• Pavel Kroulík, Aktuálně.cz 27. prosince 2010

Kniha vyšla finsky (2012),[1] francouzsky (2012),[2] polsky (2013),[3] ukrajinsky (2013),[4] německy (2014),[5] nizozemsky (2016)[6] a italsky (2018).[7]