Konduktometrie

Konduktometrie je soubor analytických metod založených na měření vodivosti roztoku.

Konduktometr

Vodivost roztoků

Vodivost roztoku je dána migrací iontů k elektrodám a je převrácenou hodnotou ohmického odporu roztoku. Vodivost se měří konduktometrem, k vlastnímu měření pak slouží konduktometrická cela, která je tvořena dvěma platinovými plíšky o ploše 1 cm2, které jsou umístěny rovnoběžně ve vzdálenosti 1 cm. Měření se provádí střídavým napětím (50 Hz-5 kHz), čímž se zamezí polarizaci elektrod.

Přímá konduktometrie

Přímé měření vodivosti je neselektivní metodou, tzn. dá nám informaci o celkovém obsahu iontů v roztoku, např. v pitné nebo užitkové vodě. Měření může být rušeno přítomností H+ nebo OH− iontů, které mají několikanásobně vyšší molární vodivost než ostatní ionty.

Nepřímá konduktometrie (konduktometrické titrace)

Nepřímá konduktometrie slouží k indikaci bodu ekvivalence titrací. Sleduje změny vodivosti titrovaného roztoku na objemu přidávaného odměrného roztoku. Využívá se především u neutralizačních, srážecích a někdy u komplexotvorných titrací. Tuto metodu nelze využít u titrací, kde se používají pufry, protože pak je pH stabilní a obsah iontů se během titrace mění jen málo.

Odkazy

Literatura
  1. PRAUS, Petr; VONTOROVÁ, Jiřina. Analytická chemie II. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2015. ISBN 978-80-248-3734-5.
  2. FIFIELD, F. W.; KEALY, D. Principles and practice of analytical chemistry. Malden: Wiley-Blackwell, 2000. ISBN 0-632-05384-4.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.