Kondratěvovy vlny

Koncept těchto dlouhých vln je založen na pozorování cenového vývoje (včetně úrokových měr a mezd) v průběhu 19. století, jako doplňující data sloužil např. vývoj zahraničního obchodu a bankovních depozit ve té době asi nejvyspělejších zemích a to: USA, Anglie, Francie, Německa. Získané údaje byly statisticky očištěny kvůli odstranění náhodných výkyvů a cyklického krátkodobého kolísání. Následovalo nalezení křivek dlouhodobých trendů, které odhalily existenci cyklických vln o délce 48 - 55 let, přitom se periody jednotlivých veličin mezi sebou blízce shodují.[1]

Každý cyklus tvoří několik empirických pravidelností:

1. Před nástupem a na počátku vzestupné vlny dochází k hlubokým ekonomickým změnám ve společnosti. Tyto změny se projevují hlavně díky inovacím, tedy hlavně vynálezům. Vliv může mít i vstup nových zemí do již existujících ekonomických vztahů a změna produkce zlata.
2. V období vzestupných vln připadá nejvíce sociálních změn, zejména válek a revolucí.
3. Období sestupné vlny jsou doprovázena zvláště ostře se projevující depresí zemědělství.
4. V období vzestupné vlny jsou střednědobé kapitalistické cykly charakterizovány krátkou depresí a intenzivními vzestupy, v období sestupní vlny je tu přesně naopak.

Kondratěv svůj teoretický model zakládá na vlnovitém charakteru investičního procesu a potřebném kapitálu. Během přibližně dvaceti let před počátkem dlouhodobé vzestupné fáze probíhá oživení v oblasti inovací, které jsou během vzestupu využívány v praxi. Přelomová období dlouhých vln se přitom shodují s významnými změnami mezinárodních ekonomických vztahů i peněžního oběhu apod. Při pokusu o teorii dlouhých vln se odvolává na dlouhodobé „cykly investic“ – spojené se získáváním základních kapitálových aktiv, vyžadujících obrovské investice a dlouhou dobu na výstavbu. Na konci období expanze již nestačí úspory, resp. akumulace je příliš drahá pro potřeby obnovy základních kapitálových statků, což vede ke zvratu dlouhodobého cyklu a s tím spojenému poklesu cen i úrokové míry. V období sestupné fáze dlouhé vlny pak úspory a akumulace rostou a postupně vedou i k oživení hospodářského života.[2][1]

Lze tvrdit, že dlouhé vlny jsou mezinárodní fenomén, protože se ekonomiky stále více propojují, tak roste význam těchto vln. Větší počet zemí bude společně procházet jak obdobím hospodářské prosperity tak i recese.[1]

Následující cykly jsou založeny hlavně na technologiích:

• Průmyslová revoluce (1771)
• Věk železnice a páry (1829)
• Věk těžkého strojírenství a oceli (1875)
• Věk automobilismu, elektřiny a hromadné výroby (1908)
• Věk informací a telekomunikací (1971)

Mnoho ekonomů věří, že jsme v šesté Kondratěvově vlně, která začala kolem roku 2005. Hlavně věří, že cyklus bude podporován velkými pokroky ve zdravotnictví,[3][4]