Kolem Flander (ženský závod)

První ročník ženské varianty závodu Kolem Flander se konal 4. dubna 2004.[2] Závod byl dlouhý 94 km, čímž se stal nejkratším ročníkem historie, a zahrnoval 9 kategorizovaných stoupání, kdy Muur van Geraardsbergen a Bosberg byly poslední dvě stoupání závodu.[3] Závod začal v Oudenaarde a skončil v Ninove a posledních 55 km závodu bylo identických s mužským závodem. Ruska Zoulfia Zabirova vyhrála poté, co sama zaútočila na Muuru a osamoceně si dojela pro vítězství. Trixi Worracková porazila Leontien van Moorselovou ve sprintu o druhé místo.[2]

Druhý ročník závodu se jel na trase dlouhé 112 km, která zahrnovala 12 stoupání.[4] Nizozemka Mirjam Melchersová-van Poppelová vyhrála poté, co ujela své týmové kolegyni z úniku Susanne Ljungskogové v posledním kilometru.[5] Závod o třetí místo však nedopadl dobře. Skupina 20 závodnic byla 2 kilometry před cílem špatně nasměrována a cílovou pásku proťala v opačném směru.[3] Všechny jezdkyně této skupiny, včetně lídryně světového poháru Oenone Woodové, byly diskvalifikovány. Melchersová své vítězství o rok později obhájila, čímž se stala první dvojnásobnou vítězkou závodu.[6]

Závodnice na trati závodu v roce 2006.

V roce 2009 byl závod dlouhý 131 km a zahrnoval tři dlouhé dlážděné sektory jako přídavek k stoupáním.[7] Německá sprinterka Ina-Yoko Teutenbergová vyhrála ve sprintu patnáctičlenné skupiny o vítězství před Kirsten Wildovou a Emmou Johanssonovou.[8] V roce 2010 závod vyhrála Grace Verbekeová, čímž se stala první a zatím jedinou belgickou vítězkou závodu, poté, co za sebou těsně udržela stíhací skupinu.[9]

Peloton na začátcích Oude Kwaremontu v roce 2015.

V roce 2012 byl cíl jak mužského, tak ženského závodu přesunut do Oudenaarde, čímž se Oudenaarde stalo startovní i cílovou lokací ženské varianty. Oude Kwaremont a Paterberg nahradily Muur van Geraardsbergen a Bosberg jako poslední 2 stoupání závodu.[10] Němka Judith Arndtová se stala druhou dvojnásobnou vítězkou závodu[3] a stejně jako při svém prvním vítězství v roce 2008 porazila ve sprintu o vítězství Kristin Armstrongovou.[11]

Marianne Vosová se stala vítězkou o rok později, kdy po třech umístěních na pódiu porazila ve sprintu o vítězství Ellen van Dijkovou, Emmu Johanssonovou a Elisu Longovou Borghiniovou poté, co se společně oddělili od zbytku závodnic na Oude Kwaremontu.[12] Van Dijková vyhrála o rok později díky sólo útoku 26 km před cílem na Hotondu a do cíle dojela s náskokem více než minuty na Lizzie Armitsteadovou a Emmu Johanssonovou.[13] Elisa Longová Borghiniová se v roce 2015 stala historicky první italskou vítězkou díky útoku 30 km před cílem. Jolien D'Hooreová vyhrála sprint o 2. místo před Annou van der Breggenovou.[14]

Peloton v roce 2015 na Oude Kwaremontu.

V roce 2016 byl závod Kolem Flander zahrnut do úvodního ročníku UCI Women's World Tour.[15] Britka Lizzie Armitsteadová získala vítězství ve sprintu proti Emmě Johanssonové poté, co se tyto dvě závodnice utrhly na Oude Kwaremontu.[15]

Ročník 2017 se poprvé konal za nových pravidel UCI, které povolili delší vzdálenosti pro ženské závody.[3] Trasa proto byla protáhnuta na 153,2 km a zahrnovala 12 stoupání a 5 rovinatých dlážděných sektorů. Po šestileté přestávce se na trasu vrátil Muur van Geraardsbergen, stejně jako v mužském závodu.[16] Coryn Riveraová se stala první americkou vítězkou tohoto závodu poté, co vyhrála sprint osmnáctičlenné skupiny před Gracií Elvinovou a Chantal Blaakovou.[17]

V roce 2018 byl poprvé v historii celý závod vysílán živě v televizi.[18] Olympijská šampionka v silničním závodu Anna van der Breggenová se stala vítězkou díky sólo nástupu 28 km před cílem na stoupání Kruisberg.[19] Své vedení navýšila na Oude Kwaremontu a Paterbergu a náskok si udržela až do cíle. Amy Pietersová dojela druhá se ztrátou minuty a osmi sekund, díky čemuž van der Breggenová získala rekord pro největší vítězný rozdíl v historii závodu.[20]

Ročník 2020 musel být odložen kvůli pandemii koronaviru na říjen. Vítězkou se stala Chantal van den Broeková-Blaaková, která zaútočila 19 km před cílem na Oude Kwaremontu a i díky práci svých týmových kolegyň ve stíhací skupině si vypracovala náskok jedné minuty, který si udržela až do cíle. Skvělý den týmu Boels–Dolmans podtrhla Amy Pietersová, která vyhrála sprint o 2. místo.[21]

Závod začíná a končí v Oudenaarde, 30 km jižně od Gentu ve Východních Flandrech. Je dlouhý 157,4 km a má podobný závěr jako mužská varianta, s množstvím stejných stoupání s výjimkou Koppenbergu. Prvních 90 kilometrů prochází zvlněnou krajinou regionu Zwalm, než se závodnice dostanou do kopců Vlámských Arden mezi Geraardsbergenem a Oudenaarde v závěrečných 60 kilometrech. V nich se nachází většina ikonických stoupání jako Muur van Geraardsbergen, Oude Kwaremont a Paterberg.[16] Trasa prochází skoro výhradně provincií Východní Flandry. Od roku 2017 je 8 kilometrů trasy mezi Geraardsbergenem a Ronse položeno ve valonské provincii Hainaut.

Paterberg v Kluisbergenu je nejprudším a posledním stoupáním závodu a na jeho vrcholu zbývá 13 km do cíle.

Krátké a ostré kopce Vlámských Arden jsou typické pro závod Kolem Flander a jsou to místa největší koncentrace fanoušků. Každý kopec má svůj vlastní charakter s různými sklony a povrchy, čímž utvářejí obtížné výzvy pro závodnice. Oude Kwaremont je 2,2 km dlouhý s nerovným dlážděným povrchem, ale není moc prudký. Paterberg je kratší a se svými 20 procenty je nejprudším stoupáním ženského závodu.[22]

Závod zahrnuje 12 stoupání, o 6 méně než v mužském závodu, a 5 dlouhých dlážděných rovinatých sektorů.[10] Posledních 31 km trasy je identických s mužským finále.[23] Společně s kopci je na trase 5 dlážděných sektorů v první půli závodu, a to Langemunte, Lippenhovestraat, Paddestraat, Holleweg a Haaghoek s celkovou délkou 7,8 km.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tour of Flanders for Women na anglické Wikipedii.

• Kolem Flander

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolem Flander (ženský závod) na Wikimedia Commons