Oude Kwaremont

Prvních 600 metrů stoupání je tvořeno úzkou asfaltovou silnicí, zbylých 1600 metrů je vydlážděno kostkami. Nejobtížnějších je zejména prvních 500 metrů dlažby, kde je cesta nejprudší a nejužší a její povrch je velmi členitý. Od kostela ve vesnici Kwaremont pak sklon cesty postupně klesá z 11% až na 2%, odtud však stále zbývá ještě kilometr na vrchol stoupání. Ten se nachází kousek za koncem dlážděného úseku v nadmořské výšce 111 metrů, s celkovým převýšením 93 metrů.

Přestože se jedná o jeden z ikonických vlámských výjezdů, byl do závodu poprvé zařazen až na Kolem Flander 1974. Do té doby se na kopec jezdilo po souběžné hlavní silnici N36 z Berchemu do Ronse, jejíž dlážděný povrch byl na konci 60. let nahrazen asfaltem. Od roku 1974 se toto stoupání kvůli odlišení nazývá Nieuwe Kwaremont.

Když byla v roce 2012 přepracována trasa Kolem Flander, Oude Kwaremont se spolu s blízkým Paterbergem staly klíčovými úseky závodu. Na Kwaremont se nyní vyjíždí třikrát, je tak prvním a zároveň předposledním významnějším kopcem na trati. Často tu tedy dochází k největšímu protřídění pelotonu. Například Niki Terpstra v roce 2018 a Alberto Bettiol v roce 2019 zde setřásli zbylé favority a svoje sóloúniky dotáhli až do vítězného konce v Oudenaarde.

Kostky na Oude Kwaremont byly prohlášeny dekretem vlámské vlády z roku 1993 za památkově chráněné.

• 
  Filippo Pozzato a Tom Boonen při výjezdu na Oude Kwaremont, Kolem Flander 2012
• 
  Bradley Wiggins vedoucí skupinku závodníků na Oude Kwaremont, Kolem Flander 2015
• 
  Peloton během ženské verze Kolem Flander 2015
• 
  Elisa Longo Borghini na cestě k vítězství v Kolem Flander 2015
• 
  Michael Valgren, Peter Sagan, Philippe Gilbert a Wout Van Aert na Kolem Flander 2018