Koledování

Koledování či koleda je ve slovanské lidové kultuře obřadní pochůzka doprovázená zpěvem písní, jež jsou též zvány koledami. Probíhá o Vánocích, Velikonocích a případně i jiných svátcích. Přeneseně se pak slovem koleda označuje jakákoliv vánoční píseň. Obdobné pochůzky jsou známy i z jiných kulturních okruhů, příkladem je halloweenské koledování.

Masopustní koleda na Rejtech u Trhových Svinů

Český výraz koleda a jeho slovanské obdoby vychází z latinského calendae, jež označovalo první den určitého měsíce,[1] především měsíce novoročního. Oslavy římských kalend byly církví zakazovány, stejně tak máme doklady z 9. století o zakazování koled v Bulharsku a z 11. století v Rusku. Později byl však církví zvyk přijata a christianizován. Archeolog Zdeněk Váňa se v předkřesťanské době představovalo koledování novoroční oslavu nově zrozeného Slunce, jež bylo symbolizováno dětskou figurínou.[2]

Koledování se podobá obchůzkové divadlo, tedy divadelní projevy vycházející ze zvykoslovného cyklu vyznačující se formou průvodu či kolední obchůzky.[3]

Koledování v Česku

Nejstarší doklad o koledování v Česku přinesl teolog Jan z Holešova na přelomu 14. a 15. století, jež informoval o církevním koledování, respektive kalendování: kněz a žáci během Štědrého večera a oktávu Narození Páně chodili v bílých komžích a zpěvem latinských písní ohlašovali narození Krista, vykuřovali kadidlem domy na ochranu před zlými silami, nosili hořící svíce a obraz narozeného Krista – snad Jezulátko v jesličkách. Zmiňuje se též o hlučných necírkevních kolednících.[3]

V 21. století je koledování omezeno prakticky jen na Vánoce a Velikonoce, ale v minulosti se tento zvyk týkal více svátků. Například na svátek svatého Řehoře 12. března, především ve městech, spadala obřadní obchůzka jež se vyvinula ze středověkých žákovských her, na březen či duben také připadá Smrtná neděle, při které byla prováděna po vynášení Smrti také obchůzka s lítem. Velikonoční koledování, zvané též pomlázka, spadá především na Velikonoční pondělí a zahrnuje obchůzku chlapců po domech spojenou s šleháním dívek pomlázkami, za kterou dostávají od obyvatel navštívených obydlí dary, též zvané pomlázka, tvořené především kraslicemi ale i vejci nezdobenými. S pomlázkou jsou spojeny i různé veršovaná přání a polévání vodou či voňavkou.[4]

Po Velikonocích koledování utichalo až do Vánoc, kdy byl koledováním typický především svátek svatého Štěpána. Ve středních Čechách a na Českomoravské vrchovině se koledovalo také na Nový rok a to s ozdobeným trnkovým prutem. Ještě v 21. století je pak živá tříkrálová obchůzka 6. ledna.[4]

Reference

REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. S. 295.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 216.
TYLLNER, Lubomír. Velké dějiny zemí Koruny české - Lidová kultura. Praha: Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-442-0. S. 390,398, 402, 410, 636.
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních období v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008. ISBN 978-80-7229-171-7. S. 9, 13, 22-23, 36-37, 115.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Koledování na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Rejzek-1] REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. S. 295.

[Váňa-2] VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 216.

[Tyllner-3] TYLLNER, Lubomír. Velké dějiny zemí Koruny české - Lidová kultura. Praha: Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-442-0. S. 390,398, 402, 410, 636.

[Langhammerová-4] LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních období v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008. ISBN 978-80-7229-171-7. S. 9, 13, 22-23, 36-37, 115.