Kolešov (Pšov)

Kolešov (německy Kolleschau) je malá vesnice, část obce Pšov v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 3 km na severovýchod od Pšova, 4 km jihovýchodně od Žlutic. V těsném sousedství prochází silnice II/205 ze Žlutic do Manětína. Stálí obyvatelé po revoluci postupně odcházeli. V roce 1991 zde bylo přihlášeno 6 obyvatel, v roce 2001 čtyři a dle sčítání v roce 2011 zde trvale nežije nikdo.[2] Ves má v současnosti charakter rekreačního letoviska, kdy většina domů je obývána jen sezónně.

Kolešov
Náves
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecPšov
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°4′7″ s. š., 13°11′57″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel0 (2011)[1]
Katastrální územíKolešov u Žlutic (1,35 km²)
PSČ364 52
Počet domů2 (2011)[1]
Kolešov
Další údaje
Kód části obce136506
Kód k. ú.736503
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolešov leží v katastrálním území Kolešov u Žlutic o rozloze 1,35 km².[3]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1239,[4] kdy se zde připomíná vladyka Nekmíř z Kolešova.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 65 obyvatel (z toho 31 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků a 59 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 57 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[6]

Pamětihodnosti

Seznam pamětihodností obce Kolešov.[7]

  • Sousoší svaté Anny a Panny Marie – památka z roku 1847 stávala do konce 60. let 20. stol. při zatáčce hlavní silnice, v blízkosti dnešní autobusové zastávky. Ve špatném stavu byla převezena ke kostelu ve Žluticích a v současnosti je v depozitáři žlutického muzea.
  • Socha sv. Jana Nepomuckého – socha z doby před rokem 1841 stávala při pravé straně bývalé úvozové cesty na Kobylé asi 300 m západně od vsi Kolešov při okraji lesa. Přestože byla v 80. letech zchátralá plastika odstraněna, v některých mapách se ještě v současnosti objevuje její zákres.
    Bývalá kaplička v Kolešově na dobové kresbě
  • Sousoší Piety – pískovcové sousoší, nazývané dříve rovněž Altrichterův kříž, nechal zřídit v roce 1849 statkář Wenzel Präger z usedlosti Altrichterův dvůr (Altrichterhof) jako poděkování za uzdravení z dlouhé nemoci. Plastika Panny Marie Bolestné s mírně skloněnou hlavou stojí asi 50 m napravo od lesní cesty k záhořické železniční zastávce, při žluté turistické značce směrem na Vladořice. V roce 2012 byla důkladně renovována.
  • Kaple Panny Marie Bolestné – obecní kaple z druhé poloviny 18. století stávala na návsi uprostřed vsi, ve svahu před usedlostí čp. 1. Po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce přestala kaple sloužit svému účelu a zchátrala. Již značně zdevastovaná kaple byla zbořena po r. 1963, na jejím místě je dnes zachováno nízké zarostlé torzo obvodového zdiva o rozměrech asi 4×6 metrů, zasypané další sutí a doplněné prostým dřevěným křížkem.
  • Jihovýchodně asi 400 m od vsi roste solitérní památný strom jasan ztepilý (Kolešovský jasan).

Doprava

Díky blízkosti silnice 205 má ves v pracovní dny a neděle přímé autobusové spojení se Žluticemi, Manětínem a Plzní. Železniční spojení je ze zastávky Záhořice vzdálené asi 1300 m severně od vsi, osobní vlaky na regionální trati Bečov nad Teplou – Žlutice – Blatno u Jesenice – Rakovník jezdí zhruba v 7–8 párech každý den.

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 275.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-23.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 352.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 261.
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 406.
  7. TRÄGER, G. Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz. Eichstätt: [s.n.], 1993.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.