Kojetín (Radonice)

Kojetín (německy Kojetitz)) je malá vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov. Nachází se asi čtyři kilometry na západ od Radonic.

Kojetín
Severní strana hlavní ulice
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecRadonice
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°18′35″ s. š., 13°13′46″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel32 (2011)[1]
Katastrální územíKojetín u Radonic (3,22 km²)
Nadmořská výška465 m n. m.
PSČ432 01
Počet domů16 (2011)[1]
Kojetín
Další údaje
Kód části obce182435
Kód k. ú.782432
Zaniklé obce.cz7279
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kojetín leží v katastrálním území Kojetín u Radonic o rozloze 3,22 km².[2]

Název

Původní název vesnice zněl Kojetice a tvar Kojetín vznikl pravděpodobně chybou při zápisu. Název Kojetice je odvozen z osobního jména Kojata ve významu ves lidí Kojatových. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Kogeticz (1352), de Cogieticz (1394), in villa Cogetyn (1404), in villa Kogytin (1409), in Kogetinie (1447), Kogeticze (1543), Coyditzs (1634), Khajditz (1664) Koetitz (1787 a Kojetín nebo Kojetitz (1848).[3]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352 a je v ní zmiňován farní kostel. Vesnice tehdy patřila zemanům z Kojetína. Po roce 1411 ji však spolu s dalšími vesnicemi získal od krále Václava IV. Vlašek z Kladna, ale již o čtyři rok později se nacházela v držení Ojířů z Očedělic. V první polovině šestnáctého století Kojetín koupili Šlikové a připojili ho k vintířovskému panství. V roce 1654 zde podle berní ruly stálo osmnáct domů, ve kterých žilo pět sedláků a devět chalupníků. Zbylé čtyři domy byly obecní. Obyvatelé dohromady měli osm potahů, deset krav, dvanáct jalovic a šestnáct prasat.[4]

Od roku 1850 byl Kojetín samostatnou obcí a patřily k němu místní části Ratiboř, Růžová a Vlkaň. V roce 1953 byl zahrnut mezi obce, které se stanou součástí Vojenského újezdu Hradiště. Zatímco osady Ratiboř a Růžová zcela zanikly, Kojetín a Vlkaň byly pouze z větší části vysídleny, zdemolovány a jako místní části připojeny k Radonicím.[4]

Během druhé světové války sloužil dům čp. 6 jako zajatecký tábor pro 31 válečných zajatců z Francie.[5]

Přírodní poměry

Severovýchodně od Kojetína, v místech s pomístním jménem Pískovna, se nachází jeden z ojedinělých trachytových výchozů v Doupovských horách. Zdejší kámen se používal jako stavební materiál.[4]

Asi 700 metrů severozápadně od vesnice vyvěrá kyselý minerální pramen zmiňovaný již v roce 1785.[4] Kyselka, která vyvěrá z málo vydatného zdroje, obsahuje 1580 mg·l−1 oxidu uhličitého a její celková mineralizace je 0,7 g·l−1.[6]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 264 obyvatel (z toho 147 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 229 obyvatel: 228 Němců a jednoho cizince. Kromě jednoho evangelíka se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[9][10]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 257298283283241264229100757244202632
Domy 4949545453525025.1711191616
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy Vintířova. V letech 1980 a 1991 zahrnuje tabulka údaje Vlkaně.

Náboženský život

Farní vsí zůstal Kojetín až do konce osmnáctého století, kdy byl přičleněn k radonické farnosti,[4] u které setrval až do roku 2012. Od 1. ledna 2013 patří do římskokatolické farnosti v Mašťově.

Pamětihodnosti

Ve vsi stával barokní kostel svatého Bartoloměje z roku 1747. Byl zlikvidován armádou v roce 1969.[4] Na okraji vesnice se u cesty k zaniklé Ratiboři nachází smírčí kříž[11] a u domu čp. 55 podstavec kříže z roku 1847.[4]

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-25.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 279.
  4. VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Kojetín, s. 63–67. Dále jen Valeš (2001).
  5. Valeš 2001, s. 21.
  6. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 34–35.
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 131.
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
  11. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-03-19]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.