Kocourkov

Kocourkov vznikl pravděpodobně v ústním podání a z něho se později dostal do literatury. Už v 17. století se kocourkovské historky objevily v knížkách lidového čtení. Kocourkovské příběhy vydal v letech 1847–1848 v osmi svazcích Prokop Chocholoušek pod názvem Kocaurkow, čili, Pamětnosti přewelikého města Kocaurkowa a obywatelů geho / sbjrané a pro obweselenj weselých i mrzutých na swětlo wydané od Prokopa Chocholausska.[1]

V Hovorech s TGM říká Masaryk Karlu Čapkovi, jak se vždycky stavěl proti „Kocourkovu a Hulvátovu“.[2] V české literatuře patří ke klasice kocourkovského žánru kniha Ondřeje Sekory Kronika města Kocourkova, autor při tom vzpomíná, že první historky o Kocourkově slyšel v dětství od svého otce.

Podobně na Moravě se kocourkovské příběhy vyprávějí o městečku Šimperk, jehož předobrazem je skutečné městečko Šilperk, od roku 1949 přejmenované na Štíty.[3]

Svůj Kocourkov mají i jiné národy, např. ve starověkém Řecku hrály tuto roli Abdéry, které byly ovšem městem skutečným. Ve francouzské literatuře se objevuje obdobné městečko Brétizy.^[zdroj?] Německým městem podivínů je Schild a jeho občané Schildbürgern, nizozemským Kampen, anglickým Gotham; v Polsku městečku hloupých říkají Pacanów, v Srbsku Balov, ve Švédsku Tälje[4]. Kocourkovskému podání se poněkud blíží též slovenské anekdoty o Záhorácích (třebaže jinak se na Slovensku užívá jméno Kocúrkov(o) či Čudáková).

• Kotěhůlky
• Horní Dolní

• Kocourkov – zaniklá osada (část Jeníkova) v okrese Teplice
• Puhu – zlodějská obec z jizerskohorských povídek
• Absurdistán
• Kocourkovští učitelé – hudební skupina a pěvecký sbor známý z období 1. československé republiky
• Kronika města Kocourkova – dětská kniha Ondřeje Sekory
• U nás v Kocourkově – český film z roku 1932 s Janem Werichem v hlavní roli
• Princezna Pampeliška – pohádkově baladická divadelní hra Jaroslava Kvapila

• Encyklopedické heslo Kocourkov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích