Koštana

(1. obraz – Velikonoce na statku Hadžiho Tomy) Jsou velikonoce a ve vesnickém mlýně se pořádá tanec. Děvčata přibíhají pro Stanu, dceru bohatého sedláka a obchodníka Hadži Tomy, jemuž mimo jiné patří onen mlýn. Vábí Stanu, aby šla s nimi na tancovačku, dívka se ale zdráhá. Nechce nechat doma matku Katu samotnou, a především se bojí hněvu otce. Ten se má každou chvíli vrátit z hor, kde dohlížel na stáda, zpět domů na velikonoční svátky. Děvčata s nemalou mírou žárlivosti hovoří o sličné cikánce Koštaně, která učarovala všem mužům ve vsi. Ke steskům se v soukromém rozhovoru se svou nejlepší přítelkyní Vaskou připojuje i Stana. Koštaninu kouzlu propadl i její bratr Stojan, který se vůbec v otcově nepřítomnosti chová nepřístojně a hýří celé noci v krčmě.

Vidouce, že se vrací Hadži Toma, děvčata Stanu urychleně opouštějí. Hospodář má jako obvykle hněvivou náladu, laje své ženě a soptí na nezdárného syna. Se zlou se potáže i Vasčin otec, starosta Arsa, který přichází hospodáři popřát k velikonocům. Hadži Toma jej vyzývá, aby se s cikány nebratříčkoval a dal je vyhnat z obce. Starosta se brání – to už jednou zkusil, ale místní muži sami donesli Koštanu zpět na ramenou.

Je slyšet další pozdvižení, přibíhá obecní strážník a rozčileně vypravuje, že Stojan pozval celou hospodskou společnost včetně cikánských hudebníků na tancovačku v sobinském mlýně; ba i obecní pandurové se připojili, místo aby zjednali pořádek. Za těchto okolností se věru nevyplatí dělat v této obci strážníka. Hadži Toma se rozezleně vypravuje za synem.

Jeho žena Kata naříká nad rozepřemi v rodině. Pomoc doufá najít u staré cikánky Zady, která prý může s pomocí Koštaniny košile odčarovat nositelce její kouzlo, jimž vábí všechny muže. Kata rozhazuje boby, aby z nich vyčetla osud svého syna Stojana, ale věštba je nepříznivá. Hospodyně se v pláči za syna modlí k Bohu.

(2. obraz – Větrný mlýn ve vsi Sobina, náležející ke statku Hadžiho Tomy) Ve mlýně je veselo: mlynář Marko a jeho žena Magda hostí celou společnost, kterou sem mladý hospodář – totiž Tomův syn Stojan – přivedl. Ve středu pozornosti je přirozeně Koštana; zpívá se, hraje a tančí. Za cikánčiným kouzlem se sem přikradl i starostův bratr Mitka. Ale objevuje se další nezvaný host, Hadži Toma. Stojan se vrhá ke dveřím a už by je byl před otcem zatarasil, kdyby ho Koštana a její matka Salče nezadržely. Toma hubuje všem – bláhovému Mitkovi, nerozumné Magdě i nejvíce ovšem svému synovi, kterého vyhání domů. Sám však na naléhání mlynářky, provázené nabídkou pohoštění, zůstává, ba dokonce trvá na tom, aby zůstali i cikáni. Když už pojedli a popili, ať se za jeho peníze činí!

Koštana zpívá jímavou píseň a hospodář je náhle dojat jak písní samotnou, tak i jinou písní, která se mu vrací v paměti – je to píseň o mladé nevěstě, která brzy po svatbě zemřela, a tu slýchával v mládí od Koštaniny matky. K radosti mlynáře, který se obával Tomovy nevole, i Magdy a Mitky se hospodář tak rozjaří, že cikány pobízí ke stále ryčnější hudbě do skoku a nakonec celou společnost odvádí, aby v zábavě pokračovala na jeho statku.

(3. obraz – Na statku Hadžiho Tomy) Stojan zatím doma trpí nešťastnou touhou po Koštaně. Chce být sám se svou bolestí, a proto posílá pryč matku i sestru, jež se ho snaží utěšovat. Tu se přihrne Tomův hlučný průvod s cikány a dalšími hosty včetně Mitky. Stojan i obě ženy před nimi odcházejí.

Podnapilý a rozcitlivělý Hadži Toma v teskných cikánských písních nalézá ozvuky svého mládí. Koštanu zahrnuje veškerými penězi, které doma nalézá. Ponížený Stojan se vrací a vrhá Koštaně do tváře urážky. Rozzuřený Toma se vrhá po pušce a jen díky tomu, že právě vstoupí starosta Arsa, nedojde k neštěstí. Starosta uklidňuje hospodáře, posílá svého bratra rázně domů a vyhání cikány ze statku. Jen Koštanu Toma vší silou zadržuje. Na starostovu radu proto Koštana prosí Tomu, aby ji nechal odejít, protože se cítí nemocná u srdce. Toma ji s pláčem propouští – bolení srdce, to je těžká nemoc.

(4. obraz – V Koštanině chalupě) Koštana dorazí do své chaloupky v nešťastném rozpoložení. Posílá své rodiče pryč, chce být sama. Přemítá o svém životě: má mnoho ctitelů, ale dosud nepoznala skutečnou lásku, jíž by se mohla plně odevzdat. Chce si zachovat svou svobodu, ale současně se bojí, že její mládí prchne a ona zůstane sama.

Koštana si v roztoužení všimne, že se k ní přikradla mužská postava. V domnění, že se jedná o Stojana, je připravena se mu odevzdat. Je to ale jiný její obdivovatel, cikán Asan. Koštana se mu vytrhne a utíká do noci.

(5. obraz – U Mitkova domu, jitro po pitce) Koštana doběhla k Mitkovu domu, kde dohořívá noční zábava. Její písně Mitku rozlítostní, lituje svého lehkomyslného života a uprchlého mládí – i smrt je lepší než být stár.

Arsa přišel dohlédnout na svého bratra a jeho trpělivost je u konce. Vyčítá Mitkovi prudce jeho dnešní chování i celý promarněný život, vyhání cikány a hodlá skoncovat i s nebezpečně svůdnou Koštanou. Ví, že o ni už dlouho usiluje Asan. Starosta posílá strážníka k Asanovu otci s nařízením, že příští neděli musí být Koštanina svatba. Marně jej dívka i její rodiče Grkljan a Salče prosí o milost, Arsa je neoblomný a Salče, která nejvíce protestuje, dá zavřít do obecní šatlavy.

(6. obraz – Cikánská osada) Je den Koštaniny svatby. Cikáni hlídají její chýši, aby neutekla. Koštana vychází ustrojená jako nevěsta, bledá jak svíce. Takto ji nalézá Stojan, který chce opustit rodinu a odejít s ní tam, kde je nebudou pronásledovat. Ale čím více Stojan naléhá a běsní, tím důrazněji Koštana odmítá: odejít s ním nemůže a nesmí. Tvrdí mu, že jej nikdy nemilovala a milovat nebude. Zdrcený Stojan odchází sám a po Markovi posílá poslední pozdrav své matce.

I Mitka se přichází rozloučit s dívkou, jež pro něj ztělesňuje ztracené mládí. Jeho Koštana přijímá jinak: cítí v něm spřízněnou duši a doufá, že on by ji mohl spasit před hrozícím osudem. Ale Mitka jí dává jen peníze a radu, aby se podvolila osudu.

Salče nakonec byla propuštěna z vězení, aby se s dcerou mohla rozloučit. Ale Koštana už nic nevnímá a jako mechanická loutka nastupuje do svatebního vozu, který ji odváží k ženichovi.

• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1339–1341.

• Koštana v databázi Archivu Národního divadla