Karmín

Karmín patří mezi chinony (odvozené od fenolu), přesněji řečeno mezi antrachinony. Nachází se ve vyšších rostlinách, houbách, lišejnících a některých druzích hmyzu. Košenila je nejvýznamnější barvivo z této skupiny. Hlavní barevnou složkou je kyselina karmínová.[3]

Kyselina karmínová je 7-(α-D-glukopyranosyl)-9,10-dihydro-3,5,6,8-tetrahydroxy-1-methyl-9,10-dioxoanthracen-2-karboxylová kyselina. Je to stálá, ve vodě rozpustná látka, která při různé hodnotě pH mění barvu. Roztok o pH 3 je oranžový, při pH 5,5 červený a purpurový při pH 7.

Barevná intenzita je poměrně malá, a proto se barvivo používá ve formě laků. Jedná se o látku k povrchové úpravě dodávající potravině barvu a lesk.

Karmín je hlinitý nebo hořečnatý lak karmínové kyseliny na hydroxidu hlinitém a obsahuje až 50 % této kyseliny. Je to výraznější barvivo než košenila samotná.[3]

Košenila je barvivo přírodního, živočičného původu s označením E120.[4][5][6]

CAS registrační číslo karmínu je 1390-65-4.[7]

CI číslo (colour index) je 75470.[8][9]

Přijatelná denní dávka byla stanovena na 0–5 mg/kg tělesné hmotnosti.[10] [11] 

Červec nopálový je hmyz rodu Dactylopius, řád polokřídlí (Hemiptera) velkého hospodářského i historického významu, pochází z centrální a jižní Ameriky, z oblastí jako Mexiko a Arizona.[12] Dále se rozšířil celosvětově jako vývozní surovina, nicméně největším výrobcem barviva zůstává Peru.[2]

Tento hmyz se nachází na kaktusech rodů Opuntia a Nopalea, žije přisedle v stinných zákoutích rostliny, kde kolem sebe vytváří ochranný bílý povlak. Hmyz saje mízu rostlin obsahující živiny a karmínové barvivo tvoří jako obranu proti predátorům.

Košenila se získává z oplodněných samiček[13] , hmyz se suší a mele, barvivo tvoří až 22% sušiny, některé zdroje uvádí pouze 12–16 % nebo až 25 %[1]. Hlavní barevnou složkou je již zmíněná kyselina karmínová.[3]

Hmyz se chová na kaktusech přibližně tři měsíce. Pro výrobu 1 kg košenily je potřeba 70 000 – 155 000 jedinců.[14][15] Při vaření se koncentrovaná barva sráží na dně nádoby, po odstranění kapaliny dostaneme čistý karmín. Při výrobě je možné využít kyselinu citrónovou, želatinu, chlorid cínatý nebo borax.[14]

Hmyz se sesbírá z rostlin, usmrtí v horké vodě, páře nebo žárem, což ovlivňuje různé zbarvení komerčního pigmentu, a poté se suší na slunci nebo v sušárnách na zhruba 30 % své původní hmotnosti. V této podobě je možné jej uskladnit.[15] Americké výrobní společnosti uvádí výrobní přepočet 5 000 000 kusů hmyzu na výrobu 32 liber extraktu (asi 14,5 kg). K extraktu se přidá voda spolu s amoniakem nebo hydrogenuhličitanem, aby se dosáhlo zásaditého pH. Výsledkem je ve vodě rozpustná kyselina karmínová.

Komerčně významnější jsou deriváty kyseliny karmínové, tzn. karmíny, což jsou hlinité laky. Evropská legislativa označila obě barviva E120, tudíž není možné z obalu výrobku vyčíst, co bylo použito.

Karmín se vysráží z kyseliny karmínové za použití hlinitého substrátu. Je ve vodě nerozpustný, ale lze jej rozpustit reakcí se silnou zásadou. Výsledný roztok je výrazně červený a je stabilní vůči světlu, teplu a oxidaci, mnohdy více než barviva syntetická.[1]

Karmíny lze dělit podle obsahu kyseliny karmínové na kvalitu sekundární (18–19,97 %), primární (20–20,75 %) a nejvyšší (nad 21 %) nebo také podle velikosti částic získaných proséváním na primární (0,3–0,7 mm), sekundární (0,1–0,2 mm) a terciární (méně než 0,1 mm).[2]

• Košenilová červeň A

• Slovníkové heslo karmín ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu karmín na Wikimedia Commons
• vegspol.cz
• Aktualizovaný seznam potravin obsahujících E120 na emulgatory.cz