Kočkodan Rolowayův

Kočkodan Rolowayův patří do čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a rodu kočkodan (Cercopithecus).[2] Je to monotypický taxon příbuzný s kočkodanem Dianiným (Cercopithecus diana) a často byl společně s poddruhem Cercopithecus diana diana považován za poddruh kočkodana Dianina, tedy Cercopithecus diana roloway. Osamostatněn na druh byl roku 2005 profesorem biologické antropologie Colinem Grovesem, přesto tato systematika není vždy uznávána.[3][4]

Kočkodana Rolowayova popsal v roce 1774 německý lékař a přírodovědec Johann Christian Daniel von Schreber.[2] Odborným jménem je Cercopithecus roloway, vědeckými synonymy pro druh jsou Cercopithecus palatinus, Cercopithecus diana roloway a Simia roloway, českým synonymem pak kočkodan Dianin Rolowayův.[2][4] Druh má 58 chromozomů.[3]

Kočkodan Rolowayův je zvíře afrotropické (etiopské) oblasti, obývá západní Afriku.[5] Původní areál výskytu se táhl na severu a východě Pobřeží slonoviny východně od řeky Sassandra až k řece Pra v Ghaně, záznamy o tomto druhu východně od přehradní nádrže Volta v Togu nebyly prokázány. Z většiny původního rozsahu již byl ale druh vyhuben.[4][6]

Je to stromový druh žijící v lesích, může obývat stálezelené i poloopadavé primární nebo sekundární lesní porosty.[4] Lze jej najít také v porostech mangrovníků druhů Pandanus candelabrum a Cyrtosperma senegalense, kde opice žijí ve větších skupinách, protože jim tyto oblasti, vzdálené od lidské populace, poskytují ochranu, potravu a vodu. Orientují se z vrcholků stromů.[5]

Kočkodan Rolowayův patří mezi největší druhy z celého rodu Cercopithecus.[5] Je velmi podobný kočkodanům Dianiným, jejichž délka činí u samců 52,5 až 61,5 cm a u samic 44 až 45 cm. Kočkodan Rolowayův vykazuje pohlavní dimorfismus, samci jsou větší než samice a mají také mohutnější špičáky a větší lebky.[5][6] Tělo opice působí elegantním dojmem, končetiny a ocas, který je delší než tělo,[5] jsou dlouhé.[3] Palec je protistojný a na všech prstech rostou nehty. Lebka je zploštělá, s nosními dírkami, které jsou od sebe mírně rozestoupeny. Celkový zubní vzorec činí I 2/2 1/1, P 2/2, M 3/3 = 32, druh má lícní sáčky.[5]

Zbarvení je tmavošedé, na konci zad karmínové, břicho a končetiny jsou zabarveny černě, krk a hrudník bílé. Na černém obličeji roste 8 až 10 cm dlouhý plnovous.[5][3] Mláďata se zbarvením podobají dospělcům.[3]

Kočkodan Rolowayův v zajetí

Kočkodan Rolowayův žije ve skupinách složených ze 6 až 22 zvířat, běžná je tvořena 15 až 20 jedinci. V tlupě je obyčejně jeden samec, zbytek tvoří samice a mláďata. Jedná skupina si zabírá území o rozloze 189 ha, které si značí táhlým voláním. V případě nebezpečí ze strany predátorů, například levharta skvrnitého (Panthera pardus) a možná i orla korunkatého (Stephanoaetus coronatus), vydávají kočkodani varovné volání.[3][5] Druh se živí rozmanitou potravou. Potravu jim poskytuje přes 130 druhů rostlin včetně epifytických, největší část stravy tvoří dužnina ovoce (společně se semeny tvoří hlavní část jídelníčku v období sucha[5]), dále také členovci a listy Jejich jídelníček je podobný jako u kočkodana bělonosého (Cercopithecus nictitans), který tak může být konkurenčním druhem.[7] V období dešťů byli také kočkodani pozorováni, jak se krmí v blízkosti guéréz límcových (Colobus vellerosus).[3]

Rozmnožování

Na kresbě Charlese Darwina

O rozmnožování druhu nebylo zjištěno dostatečné množství informací, nicméně je možné, že je podobně jako kočkodan Dianin polygamní. Rozmnožovat se tyto opice mohou celoročně,[5] páření kočkodanů Rolowayových byla zaznamenávána především mezi únorem a červencem. Mláďata se v Národním parku Bia rodila od konce listopadu do začátku prosince a v březnu.[3] Mladí jedinci jsou obyčejně neprůbojní, asertivní se stávají až ve vyšším věku. Délka dožití ve volné přírodě není známa, v zajetí se jeden kočkodan Rolowayův dožil 31 let.[5]

Kočkodan Rolowayův je jeden ze tří nejvíce ohrožených primátů oblasti a jeho populace v celém areálu výskytu klesá.[4] Byl vyhuben i téměř ze všech chráněných oblastí a lesních rezervací.[6] Nebezpečí představuje ničení přirozeného prostředí, lesy ustupují zemědělským půdám nebo jsou káceny pro těžbu dřeva, v oblasti rovněž vznikají plantáže palm olejných (Elaeis guineensis). Rozvinutý je též lov pro maso (takzvaný bushmeat) a kůži. Kvůli svému hlasitému volání se opice stávají zranitelné vůči lovcům.[3]

Mezinárodní svaz ochrany přírody jej od roku 2019 považuje za kriticky ohrožený druh (CR), zapsán je na první přílohu Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[4]