Knihovna Załuských

Budova knihovny v současné době

Knihovna Załuských se považuje za první polskou veřejnou knihovnu[3] a jednu z největších knihoven v tehdejší době[2]. V celé Evropě byly jenom dvě nebo tři knihovny s takovou kapacitou.[4] Původně ve fondech knihovny bylo kolem 200 000 položek, postupně se sbírka rozšiřovala a na konce 80. let 18. století dosáhla kolem 400 000 tisků, map a rukopisů.[2][5]

Po smrti bratrů Załuských knihovnu přejala peče nad knihovnou Komise národní výchovy.

V roce 1794, po potlačení Kościuszkova povstání, byly sbírky knihovny na příkaz carevny Kateřiny II. Veliké konfiskovány ruskou armádou a převezeny do Petrohradu, kde byly z počátku začleněny do carské soukromé knihovny a rok později se staly základem pro nově zřízenou Carskou veřejnou knihovnu.[2][6] Část sbírky byla poškozena, zničena nebo odcizena v důsledku nesprávného zacházení během přepravy knih do Ruska.[2][4]

Sbírky byly pak rozptýleny po různých ruských knihovnách a v roce 1821 byla budova knihovny přeměněna na činžovní dům.[7] Část sbírky se vrátila do Polska ještě v 19. století.[2]

V meziválečném období ruská vláda vrátila Polsku část fondu bývalé Knihovna Załuských na základě Rižského míru.[5][8] Tato část byla pak úplně zničena německými oddíly po potlačení Varšavského povstání v říjnu 1944.[2][9][4] Jenom 1800 rukopisů a 30 000 tisků z původní kolekce přetrvalo válku.

Budova byla zničena německými oddíly během druhé světové války. Po válce byla znovu postavena v rámci obnovy Varšavy.[7]

Dnešní Polská národní knihovna se považuje za nástupkyni Knihovny Załuských.