Allen Kent

Byl povolán do Londýna, kde pro Air Documents Research Office pomáhal se zkoumáním materiálů ukořistěných nacistům v Peenemunde. Tyto dokumenty se týkaly zejména nacistického raketového výzkumu a vývoje.

V roce 1946 opustil aktivní vojenskou službu. Byla mu nabídnuta funkce chemika v nově zakládané firmě, jejíž podnikatelským záměrem byla výroba sacharinu. Allen Kent však brzy zjistil, že kvůli hledání postupu pro výrobu sacharinu musí zdlouhavě procházet abecedně indexované spisy, bez toho aby je šlo efektivněji prohledávat.

Potřebné znalosti ohledně indexaci a abstrakci se učil ve svém novém zaměstnání v roce 1949. Ve vydavatelství Interscience Publishers, Inc. v New Yorku, se seznámil s Jamesem W. Perrym, který se zabýval problémem indexování a třídění. Toho pak následoval roku 1951 do Massachusettského technologického institutu (M.I.T.) – Center for International Studies. V tomto institutu se Allen Kent a James W. Perry zajímali o řešení problému třídění informací, na které soudobé výpočetní systémy neměly potřebné znalosti. Neuměly totiž operovat na bázi znaků a sloužily především pro numerické operace. To se změnilo s příchodem principu děrných štítků za přičinění Hanse Petera Luhna. Hans Peter Luhn (pracovník IBM) vytvořil zařízení pro čtení děrných štítků, které umožňovalo vkládání dat, nezávisle na pozici či značícím poli. Pomocí děrných karet se pak na principu fotocitlivých buněk vyhledala odpovídající karta s informacemi.

Později se ustavil tým na M.I.T., jehož členy byli Allen Kent, James W. Perry a Madeline M. Berry. Tento tým se začal zabývat možnostmi kontrolovaného slovníku, který by sloužil pro vyhledávání jednotlivých parametrů dat. Odpovědí měl být projekt sémantického kódového slovníku. Toto vedlo k analýze vědeckých a technických termínů jejímž důsledkem byl tesaurový kódovací systém, který umožňoval vyhledávání skrze dodatečné smyslové fazety (tj. bližší udání kategorií vyhledávané informace).

Poté tým odešel na Battelle Memorial Institute, kde se snažil o vývoj mechanizovaného vyhledávacího systému. Měli poměrně volné pole působnosti, protože v té době byl obor zabývající se vyhledáváním informací v plenkách. Zabývali se především tím, jak správně naindexovat termíny, které by uživatele dovedly k požadované informaci. Tedy zásadním úkolem, jak charakterizovat uložená data (informace) tak, aby byla uživatelem snadno nalezitelná. Řešením by mohl být jednotný dotazovací jazyk, jež by vyloučil nechtěné či neužitečné (irelevantní) informace. Zabývali se proto zkoumáním slov, frází a jednotlivých syntaxí a jejich vlivem na dokument.

V roce 1955 Allen Kent a James W. Perry založili na Western Reserve University nové Centrum pro dokumentaci a komunikační výzkum (Center for Documentation and Communication Research). Poté začali vytvářet zkušební program užitnosti mechanického vyhledávání pro obor metalurgie. To vedlo v roce 195^[kdy?] k sestrojení vyhledávacího a třídícího stroje (Western Reserve University searching Selector) pracujícího na principu vkládání požadavků pomocí děrných štítků. Tento stroj byl schopen vyhledávat až 10 dotazů během jednoho vyhledávání ve své databázi pásek. Reserve University searching Selector byl pak komercializován společností General Electric Co. pod názvy GE-250 a GE-225. Zajímavost: Vývoj třídícího a vyhledávacího stroje byl natolik zásadní záležitostí, že byl Allen Kent pozván na interview, ze kterého vznikl článek v časopise Harper's Bazaar – A Machine That Does Research (roku 1952). V roce 1958, tedy po třech letech monitorování zkušebního projektu informačních služeb v metalurgii a samozřejmě za přispění stroje WRU, se ukázalo, že je použitelný i v praxi.

Užitím toho stroje pro komerční účely vznikly v polovině 60. let 2 služby, poskytované firmou General Electric. Uživatelé si formou korespondence žádali o zaslání dokumentů týkajících se různých vědních oborů. Jednalo se o služby:

1. retrospektivní služba - vyhledávání starších informací uložených v archivech.
2. současné novinky - Klienti služby se zaměřením na současné dění si dopisovali o články určitého tématu a byly jim servírovány aktuální články o stáří ne delším než 2 týdny.
   V nabídce byla dokonce i celé předpřipravené balíky vztahující se k určenému tématu a samozřejmě i bibliografické záznamy.

Za podpory senátora Huberta H. Humphreyho dal Allen Kent podnět k vybudování národního centra pro řízení vědeckých a technických informací.

V září a říjnu roku 1958 odjíždí služebně do bývalého SSSR, aby se informoval o nových trendech v šíření vědecké dokumentace. Šlo o porovnání výsledků práce informačního vyhledávání dvou zemí (USA a SSSR). Přestože panoval rivalita mezi USA SSSR, během jeho pracovního pobytu mu byl umožněn přístup k vědecké dokumentaci a mohl tak porovnat úroveň šíření vědeckého materiálu obou států. Byl dobře přijat zejména proto, že sovětští kolegové znali jeho publikace, které v SSSR vycházely. Při rozhovoru pro NCJW (National Council of Jewish Women), se jej moderátorka zeptala, jaký byl rozdíl mezi americkou a sovětskou dokumentací. Odpověděl tehdy:“ Byly jako noc a den“. Své zážitky ze zahraniční služební cesty popisuje v článku Soviet documentation. Během služební cesty navštívil i centrální instituci pro vědeckou dokumentaci Institute of Scientific Information of the Academy of Science of the U.S.S.R. v Moskvě. Tato centrála sbírala obrovská kvanta vědeckého materiálu, který uchovávala ve formě mikrofiší a mikrofilmů a dále jej šířila mezi vědeckou obec. Jednalo se o tisíce vědeckých publikací.

Po návratu do USA začal Allen Kent pilotním programem zaštítěným Centrem pro dokumentaci a výzkum komunikace (center for Documentation and Communication Research, WRU), jenž měl sloužit pro detailní analýzu a šíření vzdělávacího materiálu, jehož poptávka byla založena na požadavcích a zájmech uživatelů. Primárním cílem bylo vyzkoušet první velký mechanizovaný vyhledávací systém v oblasti , která není tak náročná, jako sféra vědeckého výzkumu a vývoje. Proto se tedy program soustředil na systém vzdělávací.

1962 Allen Kent publikoval svou první učebnici informačního vyhledávání (jež byla přeložena do několika jazyků).

Odchází A. Kent na University of Pittsburgh, aby vybudoval Centrum systémů pro dostupnost vědomostí (Knowledge Availability Systems Center). Poté se seznámil s dr. Staffordem Warrenem, asistentem prezidentů (J.F.K. a Lyndona Johnsona), který jej přesvědčil ke spolupráci na tvorbě Národního Knihovnického Systému.

1964 se koná první z národních konferencí o informačních technologiích, knihovnické automatizaci a sdílení zdrojů. Tématem zahájení se stávají na popud tehdejšího kancléře Edwarda H. Lichtfielda „Systémy k dosažení vědomostí“ (Knowledge avilibility systems) Čestnými doktoráty byli vyznamenáni informační vědci: Claude Elwood Shannon, Warren Weaver, Shiyali Ramamrita Ranganathan, Sir Charles Snow a Quincy Mumford.

O rok později je uveden první díl Encyklopedie knihovnictví a informační vědy. Původně měla mít 9 dílů, postupem času se však rozrostla na 35 svazků (dílo obsahuje více než 20 000 stran a má více než 1300 přispěvatelů celosvětově)

Mezi lety 1967 a 1970 je předsedou Národní poradenské komise pro informační systémy, v národním institutu neurologických chorob.

Od roku 1969 Jmenován jako ředitel kanceláře komunikačních programů (zodpovídali se mu Director of Libraries a také Director of Academic Computer Center.) Byl též předsedou Výkonné komise počítačového centra a Universitních knihoven. Poté od roku 1976 působil jako profesor

1971-74 předseda správní rady EDUCOM – v té době byl presidentem Henry Chauncey.

1975–1981 koeditoval s Jackem Balzerem a Albertem Holzmanem 16. díl Encyklopedie počítačové vědy technologie.

Roku 85 vyvíjí výukový program v telekomunikacích.

1986 iniciátor Encyklopedie mikropočítačů.

V roce 2012 Allen Kent zastává funkci Distinguished Service Proffesor Emeritus (význačný emeritní profesor)v programu GIST (Graduate Information Science and Technology)na University of Pittsburgh.