Klymentij Kazymyr Šeptyckyj

Byl šlechtického původu. Pocházel z východohaličské rodiny Šeptyckých.[3] V letech 1882–1887 vystudoval na gymnáziu svaté Anny v Krakově. V letech 1887–1888 studoval práva na Jagellonské univerzitě. Pokračoval pak studiem na školách v Mnichově a Paříži. V období let 1890–1892 pak dovršil na Jagellonské univerzitě studium práv a získal doktorský titul.[2]

Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1900 za kurii velkostatkářskou v Haliči. Nastoupil 16. března 1900 místo Stanisława Dąmbského. Mandát obhájil ve volbách roku 1901.[4] Ve volebním období 1897–1901 se uvádí jako hrabě Dr. Kasimir Szeptycki, statkář, bytem Dziewelniki, pošta Vybranivka.[5]

Ve volbách roku 1901 se uvádí jako kandidát Polského klubu.[6]

Jeho bratrem byl ct. Andrej Šeptyckyj, který byl počátkem 20. století archeparchou a metropolitou lvovským a hlavou ukrajinské řeckokatolické církve. Sám Kazymyr se po roce 1910 obrátil k víře. Odešel nejprve do německého kláštera v Beuronu. Brzy ale přestoupil od římskokatolické k řeckokatolické církvi, vstoupil do řeckokatolického řádu studitských mnichů v Bosně. Zároveň začal studovat teologii v Innsbrucku.[2] 28. srpna 1915 byl vysvěcen na řeckokatolického kněze. Přijal tehdy jméno Klymentij (Klemens).[7]

V roce 1918 byl po skončení teologických studií jmenován představeným studitského kláštera v Skynlivu. Roku 1926 byl jmenován igumenem kláštera v Univu. Od roku 1944 působil coby archimandrita řádu ukrajinských studitských mnichů.[2] Za druhé světové války pomáhal židům uniknout před holokaustem. V srpnu 1942 poskytl ve svém domě útočiště Kurtovi Lewinovi, jehož rodiče byli zavražděni. Získal pro Lewina falešný doklad o křtu a průkaz totožnosti. Lewina následně ukryl v lyčakovském klášteře na okraji Lvova, kde Lewin žil až do osvobození v srpnu 1944. V roce 1995 byl Šeptyckému udělen titul Spravedlivý mezi národy.[1]

Po ovládnutí západní Ukrajiny sovětskou armádou a jejím začlenění do Sovětského svazu došlo k vlně zatýkání řeckokatolických duchovních a k násilnému zavádění pravoslaví. Šeptyckyj se stal jedním z nejvýznamnějších stále aktivních představitelů řeckokatolického kléru. V roce 1947 byl zatčen a uvězněn. Zemřel v sovětském vězení v roce 1951. 27. června 2001 ho papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.[2]