Kordeliéři
Kordeliéři či Klub kordeliérů (fr. Club des Cordeliers, oficiální název Société des droits de l'homme et du citoyen neboli Společnost práv člověka a občana) byl politický klub během Velké francouzské revoluce. K jeho vůdčím osobnostem patřili Jean Paul Marat, Georges Danton, Camille Desmoulins, Jacques-René Hébert a Pierre-Gaspard Chaumette. Označení klubu je odvozeno od místa schůzek jeho členů, kterým byl zrušený minoritský klášter v Paříži, jehož mniši se ve Francii nazývali cordeliers.
Historie
Klub vznikl 27. dubna 1790, kdy se z Bretaňského klubu oddělila radikální část politiků. Zpočátku se scházeli ve zrušeném klášteře Cordelier, od roku 1791 se ale scházeli v sále v ulici Rue Dauphine.
Cílem klubu bylo dohlížet na činnost vlády, proto také v písemném styku používal jako symbol otevřené oko. Snahou jeho členů bylo postupné odstranění monarchie a starého režimu. Kordeliérům je připisována popularizace hesla Liberté, Égalité, Fraternité. Aktivně se účastnili hnutí proti králi při útoku na Tuilerie v srpnu 1792.
Po vyhlášení První republiky se členové začali názorově rozcházet a došlo k rozdělení klubu do dvou skupin: na umírněné indulgenty (dantonisty) a radikální enragéty (pozdější hébertisté), kteří v klubu převzali kontrolu. Jejich vliv se projevil především ve vytvoření revoluční armády, která měla zajistit obranu Paříže, a v zavedení kultu Rozumu.
Na kordeliéry útočili ti revolucionáři, kteří chtěli ukončit období Hrůzovlády, zejména Danton a Desmoulins ve svých novinách Le Vieux Cordelier (Starý kordeliér). Klub vyloučil Dantona a Desmoulinse a zaútočil na Robespierra za jeho umírněnost, ale pokus o státní převrat ztroskotal a jeho představitelé (v té době nazýváni dle svého vůdce hébertisté) byli postaveni před revoluční tribunál a 24. března 1794 gilotinováni. Tím v podstatě klub zanikl.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Club des Cordeliers na německé Wikipedii.