Klokan irma

Druh klokan irma poprvé klasifikoval Claude Jourdan v roce 1837 pod latinským názvem Macropus irma. Jako možná synonyma uvedli i názvy Halmaturus Irma[3] a Jay Gould později, roku 1852, doplnil i synonymum Macropus manicatus. Veškeří klokanovití spadají do řádu dvojitozubci (Diprotodontia), jsou tedy diprodontní; to znamená, že jim na spodní čelisti převládá jeden pár řezáků, v ojedinělých případech může být přítomen i druhý pár. V horní čelisti mají klokani irma tři páry řezáků. Dvojitozubci jsou navíc syndaktilní, to znamená, že mají druhý a třetí prst na předních končetinách srostlý. Rod Macropus, kam klokan irma patří, je nejpočetnějším rodem klokanů.

Přestože jsou klokani irma malého vzrůstu, zbarvením se podobají větším druhům klokanů ze západní Austrálie. Tělo, počítaje od čenichu, mají klokani irma dlouhé asi 1,2 m. Samotný ocas má mezi 54 až 97 cm, v poměru k tělu je tedy poměrně velký. Dospělí jedinci váží mezi 7 až 9 kg. Velikostně jsou samci a samice téměř stejní, u tohoto druhu tedy není patrný pohlavní dimorfismus. Jejich zbarvení zahrnuje dvě oblasti; obličej a zbytek těla. Tělo je bledě až tmavě šedé a na obličeji se nachází výrazný bílý pruh. Uši jsou černobílé, prsty na předních a dolních končetinách černé.

Klokani irma žijí na jihozápadním pobřeží Austrálie, směrem od Kalbarri až po Cape Arid. Větší populace žijí zejména v blízkosti řeky Swan.[5] Vyhledávají suchá a otevřená stanoviště, jen ve výjimečných případech se uchylují do lesů nebo vlhkých biotopů.

V době počátků osidlování Austrálie Evropany byli klokani irma běžní.[6] Poté, co se Evropané usadili i v západní Austrálii, začal se rozvíjet obchod s kožešinou klokanů a to neušetřilo ani klokany irma. Drasticky začala populace klokanů irma klesat od roku 1970, pravděpodobně kvůli přemnoženým liškám. Ty lovily především mláďata malých druhů klokanů. Podle průzkumů provedených v roce 1970 žilo v přírodní rezervaci Jarrah Forest pouze 10 klokanů irma na 100 km².[7] Další průzkum, provedený v roce 1990, hlásil snížení jejich populace do té míry, že na území o rozloze 100 km² byl nalezen jen jediný klokan irma. V tom samém roce schválilo ministerstvo životního prostředí kontroly populací lišek a v případě přemnožení bylo povoleno pokládat návnady, tedy maso nebo vejce napuštěná toxinem; fluoroctanem sodným, lidově známým také pod číslem 1080. Tato metoda se osvědčila a populace klokanů irma se zvýšila. Od roku 2014 Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) odhaduje, že žije okolo 10 000–50 000 dospělých jedinců a podle této organizace je již populace stabilní, respektive málo dotčená.[7]