Kliment de Dithmaria

Kliment de Dithmaria OFM, též de Diethmaria nebo Clemens de Ditmaria, v starší františkánské historiografii někdy zvaný Kliment Bimarský[1] byl německý františkán působící v 2. polovině 15. století v Čechách. Latinský přídomek původu „de Dithmaria“ byl řádovou historiografií vysvětlován jako z Dětmarovic (lat. Dithmarvilla). Pocházel však z oblasti Dithmarschen v Holštýnsku[2] a česky by mohl být nazýván Kliment z Dithmarschen. Byl tedy původem a zřejmě i jazykem Němec, šlechtického původu a obzvláště vynikal znalostí klasických jazyků.[3][4]

Kliment de Dithmaria OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kvardián kláštera ve Vídni
  • kvardián kláštera v Jindřichově Hradci
  • zřejmě kvardián kláštera v Brně (1486-1487?)
Osobní údaje
Místo narozeníDithmarschen, Holštýnsko
Datum úmrtíleden 1486 nebo 1487
Místo úmrtíBrno nebo Jawor
Národnostněmecká
Alma materLipská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stal se mistrem svobodných umění v Lipsku, kde roku 1452 s dalšími 60 studenty vstoupil pod vlivem kázání sv. Jana Kapistrána do františkánského řádu. Získal akademickou hodnost magistra teologie.[5] Noviciát strávil ve Vratislavi, poté převeden do Vídně, kde byl vícekrát klášterním představeným (kvardiánem). Po rozdělení středoevropské františkánské provincie roku 1479 přešel do české provincie,[6] nejspíš do Brna a po založení kláštera v Jindřichově Hradci okolo roku 1460 tam. Na založení hradeckého kláštera se zřejmě podílel a působil v něm jako kvardián okolo r. 1460[7] (někdy uváděn jako brněnský kvardián ca 1470-80[8]). V roce 1486 se vrací do Brna, rovněž jako klášterní představený. Údaje o Klimentově úmrtí se rozcházejí. Podle pozdějších řádových dějin Bernarda Sanniga zemřel v Brně 25. ledna 1487 během moru, podle jistého řádového nekrologia tamtéž 15. ledna 1486.[9] Řádový barokní historik Severin Vrbčanský uvádí úmrtí v slezském Jaworu.[10]

Podle řádových pramenů, zřejmě nekrologia, měl být „velmi výmluvný posel slova Božího a velmi ostrý pronásledovatel kacířů“.[11] Františkánská historiografie jej od 17. století až do moderní doby ztotožňovala s Klimentem Bosákem, rovněž [kazatel]em v Jindřichově Hradci a autorem textů duchovních písní, šlo však o dvě odlišné osobnosti.[12]

Reference
  1. Např. Jindřich Labe, Florián Březina.
  2. Nepřesně jako "nobilis Danus" jej popisuje GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana... Tomus 1.. Oeniponte: Joannes Thomas de Trattnern, 1777.
  3. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku'. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. s. 91-92.
  4. 500 Jahre Franziskaner der österreichischen Ordensprovinz (Festschrift zur Gründung der österreichischen Franziskanerprovinz zum hl. Bernardin von Siena durch den hl. Johannes von Capistran im Jahre 1451). Příprava vydání Strachwitz, Sigismund. Wien: [s.n.], 1951. S. s. 120.
  5. WRBCZANSKY, Severin. Nucleus Minoriticus. Vetero-Pragae: [s.n.], 1746. S. 35.. Nekrologium české františkánské provincie, elektronický přepis.
  6. "ultimato incola Provinciae Bohemiae", viz GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana... Tomus 1.. Oeniponte: Joannes Thomas de Trattnern, 1777.
  7. BŘEZINA, Florián Ferdinand OFM. Stručná chronika kostela a kláštera františkánského v Jindř. Hradci. Jindřichův Hradec: [s.n.], 1911.
  8. WILHELM, Bonaventura OFM; MINAŘÍK, Klemens OFM. Dějiny klášterů františkánských v Čechách a na Moravě. Třebíč: Františkánská provincie česko-moravská, 1909.
  9. BŘEZINA, Florián Ferdinand. Chronika kostela a kláštera františkánského v Jindřichově Hradci. Ohlas od Nežárky. 1910, roč. XL, s. 335–336.
  10. WRBCZANSKY, Severin. Nucleus Minoriticus. Vetero-Pragae: [s.n.], 1746. S. 35.
  11. BŘEZINA, Chronika... (cit.). LABE, Jindřich OFM. Trias sacra, seu Historia naraatio de tribus devotissimis imaginibus [bechinensibus]. Pragae, 1685, s. 48. Pragae: [s.n.], 1685. S. s. 48.
  12. HAVRLANT, Jaroslav. Kliment Bosák – hledání jednoho z nejstarších českých hymnografů. In: O felix Bohemia! Studie k dějinám české reformace, Praha:, 2013, s.173–194, zde s. 175). Praha: FF UK : Filosofia, @)!#. S. s. 173-194, zde s. 175 et passim.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.