Klaudiusz Angerman

V době svého působení v parlamentu se uvádí jako továrník ve městě Boguchwała.[1] Byl podnikatelem v ropném průmyslu.[3]

Vystudoval gymnázium v Přemyšli a pak studoval na Lvovské polytechnice a studoval do roku 1883 s výborným prospěchem geologii na polytechnice ve Vídni. Od roku 1885 pracoval jako inženýr na stavbách železničních tratí v Haliči. Později se zaměřil na geologické průzkumy pro těžbu ropy. Podnikl řadu zahraničních studijních cest. Od roku 1902 působil v geologickém průzkumu v podkarpatském regionu. Díky značným znalostem a intuici odhalil množství ropných ložisek a sám díky tomu zbohatnul. Navrhoval výstavbu ropovodu napříč Haličí. V roce 1904 se oženil a usadil v Boguchwałe. Podporoval místní spolky a byl mecenášem. V roce 1910 získal Zlatý záslužný kříž. Zastával funkci prezidenta obchodní a živnostenské komory ve Lvově.[2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 46.[4] V parlamentu podporoval projekt výstavby průplavu Dunaj–Odra–Labe.[2]

V roce 1911 byl uváděn jako člen Polské lidové strany.[1][5] Po rozkolu ve straně byl po roce 1914 činný v Polské lidové straně „Piast” a podílel se na vydávání jejích stranických periodik.[2] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[4]

Na začátku první světové války se stal členem polské Nejvyšší národní rady. Po vzniku samostatného Polska se zapojil do debat o energetické politice a podporoval státní energetický monopol. V roce 1922 kandidoval do polského senátu, ale voleb se nedožil, protože náhle zemřel na srdeční záchvat na železniční stanici v Nowém Sączu.[2]