Klanění tří králů z Českých Budějovic

Špitál s kostelem sv. Václava v Českých Budějovicích byl založen před rokem 1327 a zanikl roku 1840. Reliéf s Klaněním tří králů býval vystavován během vánoc v katedrále sv. Mikuláše. Poté byl v majetku rodiny městského písaře Illinga, jeho dcery a vnučky. Od ní reliéf roku 1910 zakoupilo Městské muzeum a odtud byl převeden do sbírek Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Vysoký reliéf z lipového dřeva s částečně zachovanou původní polychromií, rozměr 73 × 98 × 22 cm. Restaurovali Jiří Blažej (1953–1954) a Ludmila Slánská (Praha, 1965).

Na pozadí reliéfu, které tvoří zeď s naznačeným kvádrovým zdivem a malým okénkem, je pět téměř samostatných figur soustředěných kolem ústředního bodu kompozice – postavy Ježíška. Vlevo od sedící Panny Marie je otevřený chlév s hlavami osla a vola. Josef stojí za Marií, gestem rukou chrání matku a naklání se k děcku. Neklidné dítě, které na klíně přidržuje Marie, drží pravou rukou matčinu roušku a levou ruku vztahuje k poháru klečícího krále Kašpara. Ten položil svou korunu na zem a hledí vzhůru do tváře Marie a Josefa. Za klečícím nejstarším mudrcem stojí prostřední Melichar, přinášející zdobnou truhličku se zlatem a za ním Baltazar, který patrně v rukou držel nádobu s kadidlem. Na lemu jeho pláště je monogram AI.

Celková kompozice vychází volně z grafických listů Mistra E.S. a Martina Schongauera[3] a styl řezby má formální souvislost se slohem Mistra Kefermarktského oltáře. Je pro něj typická silná ornamentální stylizace vlasů a vousů a mačkaných záhybů oděvů. Vlající drapérie Ježíška a Baltazara mohou mít inspirační zdroj v raném díle Lucase Cranacha st..[4]

Tři králové, kteří jsou vyobrazeni jako představitelé všech tří v té době známých kontinentů (Evropa, Asie , Afrika), byli bezprostředními svědky Zjevení Páně a zvěstovateli naděje pro celý svět. Podle středověkých představ mohli doufat v přednostní spásu. Sochařské signatury se vyskytují i na výjevech Klanění z dílen jiných autorů. Dá se předpokládat, že sochař se zpodobením tohoto výjevu identifikuje se zvěstovateli evangelia.[5]

Dílo, přisuzované ve starší literatuře Mistru Oplakávání ze Žebráka, se vymyká regionální sochařské produkci.[6] Jeho autorem mohl být Mistr Alexander, který na jih Čech přišel patrně z Horního Porýní a byl členem českobudějovického cechu zlatníků, malířů a sochařů.[7] Koncepce a modelace reliéfu, žánrový motiv neklidného děcka i typika postav má blízko ke slohovému okruhu vídeňských následovníků Nicolause Gerhaerta van Leyden.[8] Oproti dílům Mistra žebráckého Oplakávání se reliéf Klanění vyznačuje nepatetickým slavnostním stylem a precizní řezbou s detaily odpozorovanými ze skutečnosti (vrásky, měkkost dětského tělíčka).[9]