Nicolaus Gerhaert van Leyden
Nicolaus Gerhaert van Leyden (jiné varianty jména: Niclas, Nikolaus; * 1420–30, Leiden – 28. června 1473, Wiener Neustadt) byl holandský gotický sochař činný v německé jazykové oblasti střední Evropy.
| Nicolaus Gerhaert van Leyden | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1420 Leiden |
| Úmrtí | 28. června 1473 Vídeňské Nové Město |
| Povolání | sochař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
O životě sochaře jsou jen kusé údaje. Po vyučení v Utrechtu navštívil jako tovaryš Brusel, Tournay, Bourges, Dijon a Gent. Roku 1456?, ale určitě 1462, pobýval v Trieru, v letech 1463–1464 pracoval ve Štrasburku, potom v Kostnici (1465–66), 1467 znovu ve Štrasburku. V září 1467 přijal pozvání a vstoupil do služeb císaře Fridricha III. nejprve v Pasově, Salcburku a nakonec ve Vídni.[1]
Albert Kutal uvádí, že s jeho dílem byl obeznámen sochař Hanuš z Olomouce a k jeho následovníkům patřili Mistr Kefermarktského oltáře a Antonín Pilgram na Moravě a několik jihočeských řezbářů.[2] Jako následníci Nicolause Gerhaerta jsou uváděni Erasmus Grasser nebo Niklaus von Hagenau.
Dílo
Nicolaus Gerhaert je považován za nejvýznamnějšího severoevropského sochaře v 15. století. Vnesl do středoevropského sochařství reformy, které spočívaly v důsledné individualizaci tvaru a rozvinutí pohybu do prostoru.[2] Jeho sochy se vymykají době ve které žil a přibližují se svou dramatičností a převratným způsobem ztvárnění spíše baroku.
Nový sloh, nazývaný hranatý nebo sloh řasených záhybů je obratem od měkkých křivek internacionální gotiky ke křehkým mačkaným záhybům složité draperie v období severské renesance.[3] Jeho figury mají mimořádně živý a realistický výraz a jako předlohu užívá spíše kresby než sochařské vzorníky. Např. Gerhaertova Madona z Dangolsheimu (1465) má původ v mědirytině Marie s konvalinkou (1450) monogramisty E.S.
Známá díla
- 1462 – hrobka arcibiskupa Jacoba von Siercka, Trier
- 1462 – Ukřižování, soubor pěti gotických soch v kostele sv. Jiří, Nördlingen
- 1463-64 – Sibylla (Bärbel von Ottenheim), pískovec, portál starého kancléřství, Strasbourg (zachovala se pouze hlava)
- 1463-64 – Prorok („Jakob von Lichtenberg“ nebo "Vousatý muž v turbanu"), Strasbourg
- 1463-67 – Epitaf kanovníka Von Busnang, kaple sv. Jana Křtitele, Cathédrale de Strasbourg
- 1465 – Madona z Dangolsheimu, ořechové dřevo s polychromií, Státní muzea, Berlín
- 1465-66 – Hlavní oltář, biskupská katedrála, Kostnice
- 1467 – Opírající se mužská postava (autoportrét), pískovec, Musée de l’Œuvre Notre-Dame, Strasbourg
- 1467 – Kamenný krucifix, vápenec, výška 6,5 m, špitální kostel Baden-Baden
- 1470 – Madona s děckem, původně sbírka barona von Rotschilda, nyní Metropolitní muzeum, New York
- Náhrobek (sarkofág) Fridricha III., adnetský vápenec, dóm sv. Štěpána, Vídeň
Sochařství ovlivněné N. Gerhaertem van Leyden
- Archanděl Gabriel z Nedvědic
- Sv. Anna Samotřetí ze Zlaté Koruny
- Světice z Královic[4]
Reference
- Deutsche Biographie: Gerhaert(s) von Leiden (Leyden), Nicolaus (Niclaus von Leiden, Niclas von strasspurgk)
- Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 167
- Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 71
- Albert Kutal, Jihočeská gotika. In: Časopis Národního muzea 123, 1954, 203–207
- v článku byly užity také údaje z německé, anglické, italské, francouzské a španělské Wikipedie.
Literatura
- Roller, Stefan, Niclaus Gerhaert : der Bildhauer des späten Mittelalters ; Liebighaus-Skulpturensammlung, Frankfurt am Main, Musée de l'Oeuvre Notre-Dame, Straßburg, 2012, ISBN 978-3-86568-685-5
- Schreiber, Susanne, Studien zum bildhauerischen Werk des Niclaus (Gerhaert) von Leiden, Lang, Frankfurt am Main ; Berlin ; Bern ; Bruxelles ; New York ; Oxford ; Wien, 2004, ISBN 3-631-52025-5
- Paatz, Walter, "Gerhaert von Leiden, Nicolaus" in: Neue Deutsche Biographie 6 (1964), S. 260-262
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolaus Gerhaert van Leyden na Wikimedia Commons
- Web Gallery of ART: GERHAERT VAN LEYDEN, Nicolaus
