Klanění tří králů (Dürer, 1504)

Dílo skromné ​​co do velikosti, pouze něco přes metr široké, nicméně má velký význam v Dürerově tvorbě a v dějinách umění. Před namalováním obrazu spočívaly Dürerovy úspěchy hlavně v jeho kariéře grafika nebo v jeho autoportrétu.[3] Dürer v Klanění tří králů používá jemnou rovnováhu severního a italského stylu. Heinrich Wölfflin označil toto dílo za „první zcela přehledný obraz v dějinách německého umění“.[3]

V běžném evropském pojetí motivu uctívání či klanění tří králů (Adoration of the Magi) je běžnou konvencí prezentovat třetího krále jako postavu s tmavou pletí. V Dürerově kompozici tato postava dominuje pravé části obrazu a vyvažuje tak skupinu dalších čtyř postav vlevo (uspořádaných do pyramidové struktury). Malíř záměrně zdůrazňuje rozdíl.[3] Je to klíčový prvek na obraze, protože divákovo oko je přitahováno ke třetímu králi, a následně je pohled veden po celé scéně.[3] Rozdíl mezi postavami je zvýrazněn i členěním prostoru. Černý král stojí vně skupiny postav, obklopen spíše přírodou než architektonickými prvky, které jsou v pozadí ostatních figur.[3]

Na Dürerově díle je také zajímavý druhý král. Dürer je známý autoportréty, a jeho tvář je vskutku rozeznatelná ve zpodobnění tváře druhého krále. Má Dürerův vous a dlouhé zlaté vlasy. To je zásadní rozdíl v díle Albrechta Dürera oproti jiným umělcům. Jeho podoba je dále zvýrazněna vysokou postavou druhého krále a umělcovým slavným monogramem na kameni v popředí. Není ovšem nic neobvyklého v těchto kompozicích zobrazit jednoho z mágů jako portrét skutečné osoby. Je to tradice, trochu diplomacie a poukázání na dynastický obřad. Je to stejná konvence na obrazech uctívání jako zobrazení třetího mága jako černou postavu. Dürer zdůrazňuje svou konstrukci kompozice pomocí tradičních i imaginovaných stylistických detailů. Přesto je obraz vysoce kvalitní a velmi podrobný. Představuje jemnou stylistickou rovnováhu jako důsledek Dürerových let strávených cestováním a studiem teorie.

Fra Bartolomeo, Vítání Krista v chrámu

V roce 1603 saský vévoda a kurfiřt Kristián II. Saský daroval obraz císaři Svaté říše římské Rudolfu II.[4] V císařské sbírce ve Vídni zůstal až do roku 1792, kdy jej Luigi Lanzi, ředitel Gallerie degli Uffizi, získal výměnou za obraz Fra Bartolomea Vítání Krista v chrámu.[5]

Albrecht Dürer, oltářní obraz Jabach Altarpiece, olej na dřevě, rok 1504, z triptychu se dochovaly jen postranní panely

Podobně jako pozdější antverpské obrazy „Klanění“, Dürer buduje složení kompozice fúzí stylistické inkluzivity kombinující severní naturalismus s italskou renesancí použitím perspektivy, ideálních proporcí a barev.[3] Lze zde najít čistě červenou, zelenou a modrou barvu a jasně zlaté prvky osvětlující bohatství a exotiku objektů v obrazovém prostoru. Klade důraz na exotické prvky, které připomínají obrazy kabinetů kuriozit, kterými se v práci inspiroval.[3] Obrazy uctívání často fungovaly jako připomenutí mysticismu a také bohatství. Obrazy stávaly na domácích trezorech či pokladnách.[3] Pozoruhodný příklad takového detailu v kompozici je cizí sluha černého mága, jehož turban připomíná Turka.[6] Exotika a bohatství se také odráží na detailech oděvů králů a na jejich špercích a ozdobách.

Obraz byl dokončen ve stejném roce jako jeho slavná rytina Adam a Eva (1504). Dürer včleňuje stylistické prvky z jeho konstrukce postavy Adama do druhého a třetího mága.[3] Ve vykreslení černého krále použil Dürer figurálního kontrastu se zvláštním upřesněním anatomie nohou a polohy chodidel. Druhý mág si půjčuje Adamův sestupný pohled a idealizovaný normativní profil.[3]

Klíčovou součástí kompozice je její prostorová a strukturální formace, která je přesně popsána pomocí perspektivy. V pozadí se vytvářejí architektonické oblouky, včetně některých, které jsou rozbité a některé, které jsou pro oko pozorovatele viditelné jen částečně. Tím malíř zabránil tomu aby struktura byla ve složení trvale definována, což přírodě umožňuje organizovat i rozlehlost obrazového prostoru.[3] Dürerovy rozsáhlé dovednosti jsou také zužitkovány v jemnějších detailech, včetně zvířat ve stájích, jakož i rostlin, které jsou rozptýleny po spodní a horní části obrazu.

Dürerova malířská tvorba nebyla tak kritizována jako jeho grafická díla. Kvůli jeho geografické poloze a dovednostem v jiných uměleckých oborech jsou Dürerovy obrazy pokládány za kvalitativně horší v porovnání s jeho tisky a kresbami.[7]

Někteří historici umění navrhují, že tento obraz mohl být plánován jako ústředním panel oltářního obrazu[Poz 1] „Jabach Altarpiece“.[2] Dva panely, jeden ve Frankfurtu a jeden v Kolíně nad Rýnem, představující příběh utrpení proroka Jóba mají stejné rozměry a byly vytvořeny ve stejné době jako Klanění tří králů.[8] Někteří znalci, včetně Erwina Panofského, uvádějí, že tyto tři obrazy mohly být určeny k vytvoření triptychu s Klaněním jako jeho středem.

Po celou dobu své kariéry vytvořil Dürer dvě díla, která s tímto obrazem přímo souvisejí, přinejmenším v námětu. Existuje studie postavy muže afrického typu z roku 1508, Portrait of an African. Mohla by to být studie k pozdějšímu obrazu Klanění tří králů.[9]