Starokladrubský kůň

Hlava starokladrubského bělouše

V roce 1579 založil Rudolf II. na místě dnešní obce Kladruby nad Labem hřebčín, který je v současné době jedním z nejstarších stále fungujících hřebčínů na světě.[1]

Základem chovu byly domácí klisny zkřížené s dovezenými starošpanělskými a později staroitalskými (neapolskými) hřebci.[4] Od 17. století byla vedena plemenná kniha, ve které bylo zaznamenáno přes 1 000 kusů starokladrubských koní. Někteří z nich měli údajně výšku v kohoutku 2 m, i když současní koně jsou menší. Během první poloviny 18. století, za vlády Karla VI., pak hřebčín zažil svůj největší rozkvět: chováno zde bylo přes tisíc koní.[1]

Za sedmileté války hřebčín vyhořel. Koně byli včas evakuováni, ale bylo zničeno mnoho dokumentů o šlechtění a chovu.[5] Císařovna Marie Terezie hřebčín zrušila, Josef II. ho ale později znovu obnovil.[5] Po vzniku samostatného Československa se chov potýkal s mnoha problémy, protože koně byli mnohými vnímáni jako symbol habsburské monarchie.

Stádo klisen starokladrubského bělouše v Kladrubech nad Labem

Starokladrubský kůň se řadí mezi těžší teplokrevníky.[7] Jsou to koně velkého obdélníkového rámce s ušlechtilými proporcemi. Těžká hlava má klabonos typický pro starokladrubské koně, výrazné jsou i velké oči s živým a inteligentním výrazem. Jeho vysoko nasazený, mohutný, klenutý a středně dlouhý krk je i dobře osvalený. Kohoutek je méně výrazný. Kohoutková výška hůlková [KVH] se pohybuje v rozmezí 165–175 cm.[8] Hrudník je hluboký a široký s přiměřeně dlouhou lopatkou, díky ní mají vysokou pohybovou akci. Obvod hrudi je okolo 205 cm. Záď je mohutná, široká, rovná nebo mírně skloněná. Původně byla záď střechovitá, ale přimícháním cizí krve se zakulatila. Mají delší a měkčí hřbet. Dobře kostnatý a suchý fundament. Nohy jsou silné, krátké se strmějšími spěnkami. Obvod holeně činí okolo 20–24 cm. Kopyta jsou tvrdá, dobře tvarovaná a prostorná. Charakteristická hustá hříva a ocas by se neměly stříhat ani jinak upravovat. Jejich elastické, kadencované a prostorné chody s vysokou akcí jsou pro ně typické a podtrhují majestátní vzhled tohoto koně. Hmotnost je okolo 700 kg.

Rozdíly mezi bělouši a vraníky nejsou z běžného pohledu velké, samozřejmě až na barvu srsti. Vraník je velmi tvrdý, mohutný teplokrevný kůň, méně robustní než bělouš. Trup je dlouhý, často válcovitý. Záď kratší a více skloněná než u běloušů. Mají výraznější klabonos. Tmavě hnědá, matně černá nebo lesklá černá srst nepřipouští bílé znaky. Chody jsou vysoké, energické, krátké, s rychlým klusem. Jejich krk je silný, nasazený výše než u běloušů.

Starokladrubský kůň je vysoký, silný s impozantním vzhledem. Vyznačuje se pozdním dospíváním a může se dožít až kolem 30 let.[7] Je také vytrvalý. Klisny jsou relativně dobře plodné.[7] Toto plemeno má živý charakter a klidný vyrovnaný temperament. Povahou bývá laskavý a ochotný. Někdy jim trvá trochu déle než pochopí, co po nich jezdec chce, proto by se případní majitelé měli obrnit trpělivostí. Ačkoliv je to velké plemeno, vyznačuje se citlivostí a jemností. Bývají to milí a přátelští koně, využitelní i pro vození dětí.

Vraník je s běloušem ve vlastnostech velmi podobný; je přátelský, klidný a pracovitý. V práci je spolehlivý, vytrvalý a rychlý. Díky těmto vlastnostem a dobré ovladatelnosti byl často používán v zemědělství.

Zakladatelem stáda běloušů byl italsko-španělský hřebec Peppoli, od jehož potomků Imperatore, Generale a Generalissimus se chov vyvíjel v těchto kmenech

Starokladrubský vraník

Starokladrubští koně se uplatňují především jako koně kočároví.[6] Díky tomu se proslavili po celé Evropě, nejčastěji ve čtyřspřeží. Zároveň stoupá jejich obliba v jízdě pod sedlem – v drezuře.[6] Tito koně byli speciálně vyšlechtěni pro císařský dvůr. Dnes se díky svému vzhledu a reprezentativnímu chodu používají při přehlídkách a slavnostních akcích. Lidé si je také pořizují jako dobré společníky pro volný čas. V armádě se výborně osvědčil jako kyrysnický kůň. Pro jejich ovladatelnost a respekt vzbuzující vzhled si je oblíbila i jízdní policie. Pro své výborné povahové vlastnosti se tito koně využívají v hipoterapii.[6] Další využití starokladrubských koní je ve vozatajském sportu, kde dosahují v rámci České republiky vynikajících výsledků a jsou jedni z nejlepších.

Starokladrubský kůň je světovým unikátem, nejen díky svému původu, ale i úspěšnou snahou chovatelů o vzkříšení původního českého plemene. V roce 1995 byl starokladrubský kůň prohlášen za kulturní památku. V roce 2002 pak bylo kmenové stádo starokladrubského koně v barvě bílé vyhlášeno za národní kulturní památku.[7] Díky tomu je starokladrubský kůň jediným živým tvorem v České republice, který je pod památkářskou ochranou.[7] Toto plemeno bylo také přijato pod ochranu FAO, odborné organizace OSN.[7]