Kapucínský klášter v Brně

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filozofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami. V roce 1753 byl kostel rozšířen o kapli svatého Fidela.

Samotný klášter se rozrostl o tzv. Trenckovo křídlo, což bývá dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal velitel pandurů František baron Trenck. V roce 1764 byla v této části kláštera dokončena stavba nové knihovny. Dodnes se v ní dochoval původní barokní nábytek a knižní fond čítá na osm tisíc svazků. Strop zdobí freska malíře Josefa Sterna, která zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána.

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. Ve druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefinské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na českém území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až ve druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu.

V roce 1950 komunisté v rámci akce K zrušili mužské řeholní řády a jejich způsob života postavili mimo zákon. I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Knižního fondu se ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně.

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyři desítky kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří, kteří působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

• BRČÁK, Marek: Působení kapucínského řádu v Čechách a na Moravě (1618–1673); rigorózní práce, FF UK v Praze, 2014
• BRČÁK, Marek: Kapucínský řád a společnost v Čechách a na Moravě v letech 1618–1673; diplomová práce, FF UK v Praze, 2013
• BRČÁK, Marek: Ustavení české kapucínské provincie v první polovině 17. století. Obraz kapucínského řádu v letech 1599–1618 v narativních pramenech a korespondenci podporovatelů řádu; bakalářská práce, FF UK v Praze, 2010
• BAJGER, Matyáš: Česká františkánská knižní kultura. Knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí; rigorózní práce, FF OU v Ostravě, 2007
• TEJČEK, Michal: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, in Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, Brno 2005

Archivní materiály

• Provinční archiv kapucínů v Praze
• Klášterní archiv kapucínů v Brně
• Národní archiv v Praze, číslo fondu: 31, Řádový archiv kapucínů 16.–20. stol.
• Moravský zemský archiv v Brně, fond E 34
• Diecézní archiv biskupství brněnského, Biskupská konzistoř Brno, inv. č. 3967; Biskupský ordinariát Brno, inv. č. 779
• Archiv Národního památkového ústavu v Brně, sloha S 9/7

• Kapucínská hrobka (Brno)
• Kostel Nalezení svatého Kříže (Brno)
• Římskokatolická farnost Brno-Kapucíni
• Kostel svatého Františka z Assisi (Brno)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kapucínský klášter v Brně na Wikimedia Commons
• Kapucínský klášter v Brně
• Kapucínská hrobka