Klášter dominikánek (Brno)

V roce 1312 daroval král Jan Lucemburský, na podnět své manželky Elišky, dominikánkám pozemky na předměstí Brna, u cesty, dnešní Pekařské ulice, vedoucí na Staré Brno. Jednalo se o tzv. Královskou zahradu s ovocným sadem, dvorem, věží a zahradou. V následujících letech zde vznikl konvent, jehož sestry zpočátku žily v provizoriu. Stavba kláštera, zvaného Hortus regis (tj. Královská zahrada) s kostelem svaté Anny byla zahájena v roce 1317. Konvent byl úzce spjat s pány z Lomnice, kteří se o něj starali až do poloviny 16. století. První převorkou se stala vdova po Tasovi z Lomnice, Kateřina, která také klášteru darovala jeho počáteční majetek: patronáty nad dvěma kostely a pět vesnic. V polovině 16. století získala klášter panovnická komora. Za obléhání Brna v roce 1645 byl areál poškozen, v dalších letech se ale dočkal oprav a dalšího rozšiřování. Zrušen byl za josefinských reforem v roce 1782, kdy v něm žilo 32 chórových a 6 laických sester, a jeho majetek připadl státnímu náboženskému fondu. Do areálu byl následně přestěhován vojenský špitál, ale už od roku 1786 zde fungoval zaopatřovací ústav, dnešní Fakultní nemocnice u sv. Anny. Komplex byl postupně upravován pro nemocniční účely, nicméně v polovině 19. století již nárokům nevyhovoval. Budovy kláštera a kostela byly v roce 1864 zbořeny a v letech 1865–1868 nahrazeny novorenesanční nemocnicí od Theophila Hansena.[1]

Klášter se nacházel v dolní části dnešní Pekařské ulice, v místě nynější Fakultní nemocnice u sv. Anny. Společně s nejbližším okolím vytvářel předměstskou část zvanou U Svaté Anny. Bočním průčelím se do ulice Pekařské (u křižovatky s Anenskou) obracel klášterní kostel svaté Anny, na který jižním směrem navazovala původní kvadratura konventu.[2] V průběhu staletí byl areál rozšiřován, takže v 19. století ho tvořily celkem tři uzavřené dvory. Části zdiva kostela a přilehlých částí byly zřejmě v 60. letech 19. století zakomponovány do budovy nové nemocnice, kde tvoří levý vstupní trakt. Rovněž mírné zalomení průčelí nemocnice je pozůstatkem původního půdorysu kláštera.[1]