Klášter dominikánů (Ústí nad Labem)

Dominikáni byli do Ústí nad Labem povoláni tehdejším ústeckým primátorem Janem Arnoštem Schösserem z Emblebenu až roku 1617. Měli podle přání zakladatele bojovat za rekatolizaci města. Císař Matyáš k založení kláštera dal souhlas. Dominikánům byl přikázán tzv. „český“ kostel svatého Vojtěcha a dalších 15 zřízených domů. Ústecký primátor Schösser však svou horlivost v rekatolizaci zaplatil životem při tzv. „ústecké defenestraci“. Po celou dobu existence (1617-1935) byl klášter poměrně malý. Nejprve byli v klášteře řeholníci dva, v 18. století až dvanáct, ale v 19. století počet opět klesl na dva členy. Klášter patři vždy rovněž mezi nejchudší kláštery české provincie. Zprvu byli dominikáni ve sporu s Ústím nad Labem, protože si město kladlo nároky na kostel sv. Vojtěcha. Po delším právním sporu, který řád vyhrál, byla roku 1650 dokončena stavba kostela. Hlavní činnost kláštera spočívala především v rekatolizaci (kázání, mše, misie) města a jeho okolí. Jinak sdílel klášter osudy města Ústí a společně s ním zvláště trpěl v sedmileté válce. Když Josef II. začal rušit kláštery, bylo roku 1785 oznámeno i zrušení ústeckého dominikánského kláštera. Na žádost magistrátu však bylo od zrušení upuštěno. Klášter však stále upadal, až v roce 1935 byl z rozhodnutí řádu zrušen. Dominikáni odešli do litoměřického kláštera. Klášter převzali obláti. Po roce 1945 byl klášter obnoven. V roce 1950 však v rámci Akce K řeholní společenství v klášteře opět zaniklo.

V 90. letech 20. století byla komunita dominikánů v ústeckém klášteře na několik let obnovena, na počátku 21. století však zde stálá komunita není.