Klášter Melk

V roce 996 si markrabě Leopold I. z Babenberku za své sídlo vybral Melk, ale v roce 1089 Leopold II. z Babenberku sídlo daroval benediktinským mnichům, kteří pod vedením opata Sigibolda přišli z opatství Lambach, a své sídlo přesunul do Vídně. Mniši v témže roce na skalnatém výběžku založili nynější klášter, který byl jako knížecí fundace nadán mnoha privilegii včetně exempce, byl vyňat z pravomoci rakouských biskupů a podřízen přímo papeži. Během 12. století zde byly založeny skriptorium, klášterní škola a knihovna.[3] Až do počátku 16. století v klášteře působilo skriptorium, které patřilo k hlavním rakouským centrům tvorby středověkých rukopisů. Ve vrcholném období v letech 1224-1247 klášter vedl opat Walter, působil zde básník Jindřich z Melku.[4]. V roce 1297 bylo románské opatství zničeno požárem a po roce 1306 znovu postaveno v gotickém slohu.[1]. Klášter byl během 14. století postižen morovou epidemií, špatným hospodařením, uvolněním disciplíny a papežským schizmatem. Proto Kostnický koncil roku 1418 vyslal do Melku vizitátora, který inicioval tzv. Melckou reformu.

V 16. století převládla v zemi reformovaná církev, proti níž zůstal klášter po roce 1555 jednou z mála opor Habsburků a centrem protireformace.[5] Poslední vážné škody v klášteře způsobil v roce 1683 vpád Turků. Po jejich porážce opat začal plánovat barokní přestavbu poškozeného kláštera.

• Barokní budovy kláštera vystavěl v letech 1702 a 1726 architekt Jakob Prandtauer.[1]. Po jeho smrti pokračoval v interiérech Antonio Beduzzi, původně divadelní scénograf. Monumentální sochy patronů sv. Leopolda a sv. Kolomana roku 1716 dodal vídeňský dvorní sochař Lorenzo Mattielli.
• Klášterní kostel sv. Petra a Pavla vyzdobil svými freskami Johann Michael Rottmayr. Nejcennějšími památkami v něm jsou dřevěný románský krucifix a pozdně gotická oltářní archa od Jörga Breue.
• Barokní sály knihovny a Mramorový sál v císařském křídle kláštera vyzdobil freskami Paul Troger.

Vzhledem k tomu, že klášter provozoval proslulé gymnázium, nebyl při reformách císaře Josefa II. z let 1780 a 1790 zrušen jako mnoho jiných; z jejich knihoven si v dražbě nakoupil cenné rukopisy a tisky. Dalším ohrožením klášter prošel během napoleonských válek, když zde roku 1805 vypukl požár a bylo zde ubytováno 200 ruských zajatců. klášter se nevyhnul ani konfiskaci chrámového stříbra v období státního krachu v letech 1806–1809. Uchránil alespoň hlavní památku klášterního pokladu, Melcký relikviářový kříž z roku 1362.

Po 1. světové válce se klášter opět ocitl ve finanční krizi a byl nucen prodat nejstarší tištěnou knihu, Gutenbergovu bibli.[6] V období po Anšlusu Rakouska v roce 1938 škola a velká část opatství byly zkonfiskovány nacistickým státem. Majetek i škola byly opatství vráceny po skončení druhé světové války a obsazení Rudou armádou. V letech 1990–1995 klášter prošel generální rekonstrukcí budov i parku.

• Mnich Adso z Melku je jednou z hlavních postav románu Jméno růže od Umberta Eca.

• 
  Merianův pohled z roku 1679
• 
  Letecký pohled
• 
  Hlavní portál
• 
  Hlavní portál
• 
  Průčelí kostela
• 
  Interiér kostela
• 
  Klenby a kupole
• 
  Sál knihovny
• 
  Schodiště parku
• 
  Letní pavilon
• 
  Letní pavilon