Kir Bulyčov

Kir (Kirill) Bulyčov (rusky Кир Булычёв), případně také Bulyčev,[1] vlastním jménem Igor Vsevolodovič Možejko (rusky И́горь Все́володович Може́йко) (18. října 1934 – 5. září 2003), byl ruský historik a spisovatel sci-fi. Nejslavnější je jeho cyklus Alenčiných dobrodružství (Приключения Алисы), oblíbené jsou také krátké povídky z prostředí fiktivního městečka Guslar.
Vedle bratrů Strugackých byl Bulyčov ve své době celosvětově jedním z nejznámějších rusky píšících autorů science fiction.[2][3]

Kir Bulyčov
Rodné jménoИгорь Всеволодович Можейко
Narození18. října 1934
Moskva
Úmrtí5. září 2003 (ve věku 68 let)
Moskva
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníMiusský hřbitov
PseudonymИгорь Всеволодович Всеволодов
Povoláníautor sci-fi, scenárista, historik, autor dětské literatury, překladatel, orientalista, dramatik a spisovatel
Alma materMoskevská státní jazyková univerzita
Žánrsci-fi literatura, novela a literatura pro děti
Témataliteratura
Významná dílaAlenka Selezněvová
OceněníStátní cena SSSR (1982)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (1994)
Cena Aelity
Cena ABS
Zlaté tele
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a osobnost

Igor V. Možejko se narodil v Moskvě. Vystudoval Institut cizích jazyků a poté působil v Barmě. Po návratu do Ruska pracoval v Orientálním ústavu Akademie věd SSSR jako historik a odborník na jihovýchodní Asii.[2][3] V roce 1981 získal titul doktora historických věd.[4]

Jeho zálibou bylo mimo jiné sbírání historicky zajímavých přileb a vyznamenání.[5]

Literární dílo

Jako vědecký pracovník publikoval knihy historické i popularizační, česky vyšly například Pod pirátskou vlajkou (Naše vojsko, 1982) nebo Sny zmizelých králů (Lidové nakladatelství, 1983).
Sci-fi začal psát v roce 1965. Povídky a knihy tohoto žánru vydával pod pseudonymem Kir Bulyčov, aby je odlišil od svých profesionálních prací. Pseudonym vznikl kombinací křestního jména jeho ženy (Kira) a příjmení jeho matky (Bulyčovová).[2][3]

Dobrodružství Alenky (Alisy)

První novela z cyklu Alenčiných dobrodružství byla Děvčátko, kterému se nestane nic zlého (Девочка, с которой ничего не случится, 1965), poslední Alisa a Alicie (Алиса и Алисия, 2003). Hlavní hrdinku, jedenáctiletou Alisu Selezněvovou (Алиса Селезнёва, v pozdějších českých vydáních jako Alenka Selezněvová), žijící v Moskvě konce 21. století, v barvitě líčené, pokrokové budoucnosti, pojmenoval autor podle své dcery, kterážto sama byla pojmenována podle Alice/Alenky, hrdinky románů Lewise Carrolla Alice's Adventures in Wonderland (1865) a Through the Looking-Glass and What Alice Found There (1871).[zdroj?] Alenka je dcerou ředitele moskevské zoologické zahrady a díky svému otci zažívá rozmanitá dobrodružství, například pomáhá při sběru exotických kosmických zvířat či bojuje s kosmickými piráty.[3]
V češtině vycházely příběhy nejprve ve zkrácené verzi na pokračování v časopise Ohníček, konkrétně Alenčina putování v ročníku XXX (1979/80) a Za sto let v ročníku XXXI (1980/1). V časopise Ohníček měla hlavní představitelka ponechánu ruskou formu jména – Alisa. První česká vydání v Ohníčku i v Nakladatelství dětské knihy doprovodil ilustracemi Jaroslav Malák.

Knižně vyšly:

  1. Alenka z planety Země (Svoboda, 1985) – Девочка с Земли (1974)
    • Děvčátko, kterému se nestane nic zlého (Девочка, с которой ничего не случится, 1965)
    • Alenčina putování (Путешествие Алисы, 1974) – Tři kapitáni (Три капитана)
  2. Alenčiny narozeniny (Svoboda, 1987)
    • Alenčiny narozeniny (День рождения Алисы, 1974)
    • Za sto let (Сто лет тому вперед, 1978)
  3. Milión Alenčiných dobrodružství (Svoboda, 1989) – Миллион приключений (1982)

Ostatní fantastika

Kromě příběhů o Alence psal Bulyčov i samostatné povídky a novely. Vytvořil mimo jiné hrdiny Slávu Pavlyše, kosmického lékaře, nebo Koru Orvat, agentku Intergalaktické policie. Některé povídky byly česky publikovány v časopise Ikarie. Knižně vyšly například tituly Agent kosmické flotily (Lidové nakladatelství, 1989)[6] nebo volně navazující dvojice novel Slyšel jsem Zemi (Lidové nakladatelství, 1984) a Země je příliš daleko (Lidové nakladatelství, 1988).
Samostatnou kategorii tvoří povídky zasazené do prostředí městečka Guslaru, svým dějem zpravidla komické až groteskní. Česky vyšly některé z povídek samostatně (Marťanský elixír, Lidové nakladatelství, 1983) i ve formě ucelených sbírek (Mimozemšťané v Guslaru, Lidové nakladatelství, 1985; Vynálezci z Guslaru, Triton, 2002 a Mimozemšťané v Guslaru, Triton, 2002).[2][3][7]

Film a TV
  • Tajemství třetí planety (Тайна третьей планеты, 1981) – animovaný film na motivy Alenčina putování
  • Hosté z budoucnosti (Гостья из будущего, 1985) – TV seriál na motivy Za sto let[8]
  • Lilovyj Šar (Лиловый Шар, 1987)
  • Záhada tří kapitánů (český třídílný TV film, 1990)[9]
  • Alenčiny narozeniny (Де́нь рожде́ния Али́сы, 2009)
  • Alenka – dívka, které se nestane (Алиса знает, что делать!, 2013-present, česká 2016-)

Seriál Hosté z budoucnosti je v Rusku populární a každý rok ho vysílá TV.[8] Závěrečná píseň Překrásné daleko (Прекрасное далеко) byla v roce 2009 v remixované podobě podkresem pod vládní propagační kampaň Rok mládeže (Год молодежи).[zdroj?]

Odkazy

Reference
  1. http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/scifi/clanky/34393_0_0_0.html
  2. BULYČOV, Kir. Mimozemšťané v Guslaru. Praha: Triton, 2002. 214 s. ISBN 80-7254-191-9. Kapitola Předmluva, s. 5–7.
  3. WEIGEL, Pavel. Kir Bulyčov. www.komarovo.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
  4. Životopis Kira Bulyčova na FDb.cz
  5. BULYČOV, Kir. Alenka z planety Země. Praha: Svoboda, 1985. Kapitola obálka knihy.
  6. Agent kosmické flotily – Databáze knih
  7. BULYČOV, Kirill. Mimozemšťané v Guslaru. Praha: Lidové nakladatelství, 1985. 464 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.