Kintai

Kintai je městečko v západní části Litvy, v Klaipėdském kraji, okres (savivaldybė) Šilutė, na pobřeží Kurského zálivu, v dřívější Malé Litvě. Je to středisková obec a také centrum Kintajského (evangelického) seniorátu. Z Kintů vedou silnice směrem na jih do Šilutė (vlevo) a do Ventė (vpravo), na sever do Svencelė, Dreverny a Priekulė a na severovýchod od vsi Sakūčiai. Na sever od Kintů je (8 km²) Kintajský les. Kintai jsou na území Regionálního parku Němenské delty. Je zde střední škola (založena roku 1705, v letech 1888–1892 zde vyučoval Vydūnas), knihovna, kostel (původně evangelický (luteránský), postavený roku 1705, opravený roku 1905, do první světové války, sdružoval kolem 5000 věřících (převážně Litevců). Kázání probíhalo v litevštině a v němčině. Po II. světové válce byl kostel uzavřen. Roku 1990 byl kostel předán katolíkům), dva evangelické hřbitovy, ambulance, lékárna, obchodní dům, prodejna, pekárna, pošta (PSČ LT-99050), polesí, přístaviště malých lodí, rybářské družstvo, požární zbrojnice, sportovní taneční klub Kintai, Vydūnovo muzeum, galerie Palėpė, školy umění a hudební. Byla zde nalezena ropa.

Kintai
Kintai
Poloha
Souřadnice55°25′20″ s. š., 21°16′ v. d.
StátLitva Litva
KrajKlaipėdský
OkresŠilutė
Kintai
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel833 (2001)
Správa
StarostaAntanas Kližentis
Oficiální websilute.kryptis.lt/main.php?parent=151
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kintajský rybník

Historie

Kintai byly založeny v 16. století. V roce 1540 byla zmiňována usedlost Blazyse Kinta. Kintai náležely dvoru Jocišků. Existuje záznam, že roku 1550 zde byla fara. Kintai začaly růst na začátku 18. století (kostel, škola). Roku 1820 byla založena organizace Státní lesní hospodářství, roku 1850 pošta, a ústředí administrativně-územní jednotky té doby jménem valsčius (zhruba na úrovni menšího okresu). V 18. a 19. století se zde konávaly veliké trhy dobytka a ryb. Po I. světové válce v Kintajích začala aktivní (pro)litevská činnost, založeno oddělení Hlavního Výboru pro záchranu Malé Litvy koncem roku 1922, kulturní společnost lietuvninků „Rūta“, která měla svoji knihovnu, pořádala přednášky a večery amatérské umělecké tvorby. Bylo zde pěvecké sdružení, jehož sbor roku 1928 vystoupil na II. Národním svátku písní v Kaunasu. V letech 1924–1938 fungoval Střelecký kroužek, který měl svoji knihovnu, pořádal výroční slavnosti s kulturním programem. V Kintajích byl také dechový orchestr, Knihovna Prusko-Litevského sjednocení, okresní policejní úřad, ambulance, 3 restaurace, hospoda, hotel, záložna, prodejny látek a prodejna s hospodářským zbožím, mlékárna (roku 1932). Kromě státní školy tu byla také soukromá. Ve třicátých letech byl vztyčen obelisk se jmény padlých v první světové válce. V 80. letech, kdy již většina původních (starších) obyvatel emigrovala do Německa, sovětská vláda obelisk zbořila. V květnu roku 1933 byla založena nacistická organizace (štáb byl ve dvoře Muižės), kterou ale litevská vláda brzy rozpustila. Kintai silně utrpěly za druhé světové války a za Sovětů. Bylo zničeno 75 % budov. Velmi se změnilo složení obyvatel: na Západ uprchlé přeživší Lietuvninky a Němce zaměnili přivandrovalci z různých koutů Litvy. V Kintajích byla sýrárna, dům služeb, oddělení spojů (nedokonalá obdoba pošty), polesí, ambulance, lékárna, kulturní dům (od roku 1957), knihovna (od roku 1949). Od roku 1957 byla po nějakou dobu nemocnice a útulek pro invalidy. V zelené zóně byl založen pionýrský tábor „Vėtrungė“, postavena 3 letní sídla klaipėdských závodů.

Počet obyvatel města od roku 1905 do roku 2001
1905192519701979198519972001
4984548078931 043943833

V roce 1905 52 % obyvatel byli Litevci.

Významné osobnosti

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kintai na litevské Wikipedii.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.