Kinnareemimus

Kinnareemimus („napodobitel Kinnara“ – mytologické bytosti) je vyhynulý rod teropodního dinosaura, který žil v období spodní křídy (stupeň valangin nebo hauteriv) na území dnešního Thajska. Byl popsán v roce 2009 a jediný známý druh je K. khonkaenensis. Již v roce 2000 byl tento dinosaurus neformálně nazýván „Ginnareemimus“.[1]

Kinnareemimus
Stratigrafický výskyt: Spodní křída, asi před 140 miliony let
Kinnareemimus ulovený spinosauridním teropodem.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
NadčeleďOrnithomimosauria
RodKinnareemimus
Buffetaut et al., 2009
Binomické jméno
K. khonkaenensis
Buffetaut et al., 2009
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tělesné rozměry

Přesné rozměry tohoto teropoda nejsou v současnosti známé.[2] Podle jiných odhadů dosahoval délky 2,2 až 3 metrů a hmotnosti 20 až 80 kg.[3][4]

Zařazení

Zachovaný materiál je nekompletní a sestává pouze z obratlů, nekompletních kostí stydkých, metatarzálů a nekompletní kosti lýtkové. Zdá se, že tento dinosaurus mohl být jedním z nejstarších známých ornitomimosaurů. Pokud tomu tak bylo, měli tito běhaví „pštrosí“ dinosauři nejspíš asijský původ. Tento dinosaurus žil ve stejných ekosystémech jako teropod Siamosaurus nebo sauropod Phuwiangosaurus.[5]

Etymologie názvu

Jméno je odvozeno od mytologické bytosti jménem Kinnara (resp. Kinnaree v množném čísle). V thajské mytologii jde o ladné bytosti s tělem ženy a nohama ptáka, žijící v hlubinách legendárního pralesa Himavanta. Jméno bylo zvoleno na základě podobnosti nohou tohoto dinosaura s nohami dnešních ptáků.

Odkazy

Reference

Literatura

  • Buffetaut, E., Suteethorn, V. and Tong, H. (2009). "An early 'ostrich dinosaur' (Theropoda: Ornithomimosauria) from the Early Cretaceous Sao Khua Formation of NE Thailand", pp. 229-243 IN E. Buffetaut, G. Cuny, J. Le Loeuff & V. Suteethorn (eds.), Late Palaeozoic and Mesozoic Ecosystems in SE Asia. Geological Society, London, Special Publications 315: 229-243. doi: 10.1144/SP315.16

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.