Kienzle Uhren

Firma byla založena německým hodinářem Johannem Schlenkerem a jeho syny Christian-Johannem a Erhardem pod jménem Deutsche Uhrenfabrik. Zpočátku firma pouze obchodovala a spolupracovala převážně s různými výrobnami typických kukaček (tzv. „Lackschilduhre“) ve Schwartzwaldu.[1][2]

Ale již od roku 1855 jsou jejich hodiny pro ponocné prodávány po celém světě.[3]

V roce 1883 se vnuk Karl Johannes Schlenker a jeho švagr Jakob Kienzle, který se oženil s Agathe Schlenkerovou, rozhodli přejmenovat společnost na Schlenker & Kienzle. Ta se specializovala na výrobu regulátorů hodin a budíků. Všechny tyto hodiny byly vyrobeny ručně s vysokou přesností a každý rok vyrobili přibližně 20 000 kusů. [1][4]

V Chomutově byla v objektu bývalého mlýna roku 1887 otevřena druhá továrna.[4][1][5] Roku 1893 dosáhla společnost masivní velikosti a vyrobila více než 160 000 hodin různých typů a provedení.

Busta Jakoba Kienzleho

Jakob Kienzle si roku 1897 koupil práva svého bratra a v té době zaměstnával přibližně 400 lidí.[1][3]

V roce 1900 Kienzle již vyrábí kapesní hodinky, hodiny, regulátory, hodinky převážně pro ženy a první rychloměry používané v rodícím se automobilovém průmyslu. Kienzle také představil první plně automatické razítkovací hodiny, které byly brzy používané v tisících továrnách po celém světě.[1]

Edice Jakob Kienzle #4

Po roce 1907 byly otevřeny pobočky v Paříži, Londýně, Miláně. Počala výroba levných náramkových hodinek, roční produkce činí asi 2 miliony kusů a firma zaměstnává asi 1700 lidí.[3]

Kienzle přejmenoval firmu na Kienzle Uhrenfabriken GmbH a roku 1929 se sloučil s firmou Thomas Haller.[2] Roku 1931 prezentoval tzv. „Strapazier-Armbanduhr“, ty se díky své robustní konstrukci a prodeji čítajícím přes 25 miliónů kusů staly velmi populárním produktem. O rok později vyvíjí osmidenní letecké hodiny do kokpitu.[3] Koncem třicátých let 19. století začíná Kienzle vyrábět dva typy stolních hodin ve vyšší cenové kategorii (hodiny se zvěrokruhem a hodiny se světovým časem).

Po druhé světové válce firma vyrábí mimo jiné i parkovací automaty zvané „Volksautomatik“. V šedesátých letech 20. století je Kienzle vůdčí firmou na německém trhu. V roce 1972 uvádí na trh vůbec první solárně dobíjené quartzové hodinky „Heliomat“.[1] Ty jsou v následujících letech následovány LED hodinkami a prvními cestovními quartzovými hodinami.[1]

Na počátku devadesátých let firma produkuje nejodolnější hodinky na světě, které vydrží tlak ve vodě až do hloubky 12 000 metrů a první rádiem řízený budík s analogicky nastavovaným časem.

Značka byla roku 1997 prodána na základě dědictví hongkongské firmě Highway Holdings Ltd.[6][1]. Ale již po pěti letech se v roce 2002 značka Kienzle vrací do Německa po zřízení Kienzle AG. Od té doby je hlavní sídlo v Hamburku a firma se vrací do starých kolejí. Společnost nakupuje celosvětové obchodní a distribuční práva, začíná vyvíjet a vyrábět tři nové kolekce hodinek v různých cenových kategoriích se značkou Kienzle 1822.

V italském Miláně byla roku 1933 založena pobočka distribuující produkty německé firmy Kienzle na italském území. Díky nepřetržitým změnám módního stylu začalo italské Kienzle používat své vlastní zkušenosti a rozšířilo produktovou řadu. Kolekce jsou fúzi německé kvality, italské tvořivosti a designu. Některé hodinky jsou určeny výhradně pro italský trh. [7][8]

• První značky
• 
  První značka Schlenker & Kienzle (okřídlené kolo)
• 
  Značka Schlenker & Kienzle registrovaná 6.10.1889 (Merkur)
• 
  Značka Carl-Johannes Schlenkera
• 
  Značka firmy Schlenker & Kienzle registrována 22.3.1899

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kienzle Uhren na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kienzle Uhren na Wikimedia Commons
• https://web.archive.org/web/20090504162627/http://www.kienzleuhren.de/ Oficiální stránky firmy Kienzle
• http://www.mikrolisk.de/show.php?site=280&suchwort=Kienzle Značky a loga firmy Kienzle
• http://www.kienzle.it Italská odnož firmy - Kienzle 1822