Kiduš levana

Kiduš levana a Kiduš ha-chodeš mají svůj původ v období Druhého Chrámu.^[zdroj?] Při Kiduš levana se měsíc nevítá ani neuctívá, ale slouží jako oslava Boha, jeho stvořitele.

Měsíc svým cyklem připomíná Izrael – patnáct pokolení uplynulo od Abraháma k Šalomounovi, který dokončil výstavbu Jeruzaléma a Chrámu. Dalších patnáct pokolení uplynulo od Šalamouna k Sidkijášovi, za jehož vlády byl Chrám zničen. Počet pokolení odpovídá dvaceti devíti dnům měsíčního cyklu a stejně tak, jako se měsíc po novoluní opět rozzáří, tak i Izrael povstane pokaždé k novému životu.

Požehnání je třeba pronášet v období dorůstající fáze měsíce, tzn. do 15. dne lunárního kalendáře; nemá se však říkat bezprostředně po novoluní, je třeba počkat sedm dní[2] (podle jiných pramenů stačí tři dny[3]). Požehnání je také třeba pronášet v noci v době, kdy je měsíc viditelný na obloze.

Doporučuje se říkat birkat levana večer při Moca’ej šabat (rozloučení se šabatem, dosl. odcházení, vyvádění šabatu), kdy jsou lidé ve svátečním rozpoložení,[4] případně na konci svátku.[5] Není-li to však možné nebo hrozí-li, že po šabatu už nebude příhodné počasí a viditelnost, lze požehnat i v noci všedního dne. O šabatu nebo svátku samotném lze požehnat jen v krajním případě.[6]

Je vhodné pronášet požehnání v co největším shromáždění nebo alespoň v minjanu; není-li to však možné, může se požehnání říci i o samotě.

K požehnání se připojují další modlitby a úryvky z Tanachu. V talmudických dobách bylo zvykem při Kiduš levana tančit^[zdroj?] – dnes je tento zvyk připomínán, když se lidé postaví na špičky při recitaci modlitby „Tak, jako tančím před tebou, ...“ po které následuje přání dlouhého života králi Davidovi a pozdravení „Šalom alejchem.“

Modlitba je ukončena Kadišem (pouze je-li přítomen minjan), po kterém je zvykem zazpívat pijut „Tovim me'orot,“ při kterém si zúčastnění ještě jednou společně zatančí.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kiduš levana na Wikimedia Commons