Khoratpithecus
Khoratpithecus je rod vyhynulých hominidů, žijících ve středním až svrchním miocénu (asi před 7 - 12,4 miliony let) na území dnešního Thajska a Barmy. Podle morfologie zubů a čelisti je velmi blízký moderním orangutanům, a to nejvíce ze všech dosud známých hominidů. Nálezy jsou ovšem zatím nedostatečné a zlomkovité. K potvrzení nebo vyvrácení příbuzenství s orangutany bude potřeba získat další, lépe dochované ostatky.[1]
Khoratpithecus Stratigrafický výskyt: střední až svrchní miocén (před 7 - 12,4 miliony let) | |
---|---|
Čelist druhu Khoratpithecus ayeyarwadyensis | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
Čeleď | hominidé (Hominidae) |
Rod | Khoratpithecus Chaimanee et al., 2004 |
Druhy | |
Khoratpithecus ayeyarwadyensis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
První nález byl v roce 2003 připsán rodu Lufengpithecus, známému z jižní Číny. Po zachycení dalších ostatků byly i starší nálezy přezkoumány a již v roce 2004 společně přiřazeny novému rodu Khoratpithecus.[2][3]
Khoratpithecus byl velkým hominidem s váhou asi 35 - 40 kg. Měl zuby téměř shodné s dnešním orangutanem, s výrazně zvrásněnou plochou stoliček a silnou vrstvou skloviny. Na rozdíl od ostatních vyhynulých hominidů také postrádal na spodní čelisti úpon přední části dvojbříškatého svalu.[4] To ukazuje, že Khoratpithecus měl stejně jako orangutani vyvinutý hrdelní resonanční vak, který mu pomáhal v hlasité komunikaci s ostatními jedinci.
Dosud nebyly nalezeny žádné zlomky postkraniální kostry, tudíž nelze nic říci o celkové stavbě těla a způsobu pohybu.[4] Oproti rodům Sivapithecus a Lufengpithecus žil Khoratpithecus v hustém tropickém deštném lese a nikoliv v mozaikovitě zalesněné krajině suššího charakteru s výraznějšími sezónními výkyvy.[2] Ačkoliv mu silná sklovina stoliček umožňovala pojídat i tužší stravu (ořechy, semena), převažovalo v jeho jídelníčku spíše měkké tropické ovoce.[5]
Druhy
V současnosti jsou známé celkem tři druhy:
- Khoratpithecus chiangmuanensis žil na konci středního miocénu (před 12,2 - 12,4 miliony let) na severu dnešního Thajska.[6] Kolekce asi 20 zubů byla objeven v uhelném dole na lokalitě Ban Sa v okrese Chiang Muan (provincie Phayao). Druh byl původně popsán jako Lufengpithecus chiangmuanensis.[7]
- Khoratpithecus ayeyarwadyensis byl popsán až v roce 2011. Zlomek spodní čelisti včetně zubů byl nalezen ve formaci Iravádí v centrální Barmě, ve vrstvách datovaných do doby před 8,8 - 10,4 miliony let.[8]
- Khoratpithecus piriyai je znám z období svrchního miocénu (před 7 - 9 miliony let) z území dnešního Thajska. Zlomek spodní čelisti byl nalezen v jedné z pískovně okresu Chaloem Phra Kiat v provincii Nakhon Ratčasima, které se zkráceně říká Khorat.[9]
Reference
- BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84.
- CHAIMANEE, Y., SUTEETHORN, V., JINTASAKUL, P., VIDTHAYANON, C., MARANDAT, B., JAEGER, J. J. A new orang-utan relative from the Late Miocene of Thailand. Nature. 2004, roč. 427, s. 439–441.
- BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921–977.
- CARTMILL, M.; SMITH, F. H. The Human Lineage. New Jersey: Wiley-Blackwell, 2009. 624 s. Dostupné online.
- MERCERON, G., TAYLOR, S., SCOTT, R., CHAIMANEE, Y., JAEGER, J. J. Dietary characterization of the hominoid Khoratpithecus (Miocene of Thailand): evidence from dental topographic and microwear texture analyses. Naturwissenschaften. 2006, roč. 93, s. 329–333.
- COSTER, P., BENAMMI, M., CHAIMANEE, Y., YAMEE, C., CHAVASSEAU, O., EMONET, E. G., JAEGER, J. J. A complete magnetic-polarity stratigraphy of the Miocene continental deposits of Mae Moh Basin, northern Thailand, and a reassessment of the age of hominoid-bearing localities in northern Thailand. Geological Society of America Bulletin. 2010, roč. 122, s. 1180–1191.
- CHAIMANEE, Y., JOLLY, D., BENAMMI, M., TAFFOREAU, P., DUZER, D., MOUSSA, I., JAEGER, J. J. A middle Miocene hominoid from Thailand and orangutan origins. Nature. 2003, roč. 422, s. 61–65.
- JAEGER, J. J., SOE, A. N., CHAVASSEAU, O., COSTER, P., EMONET, E. G., GUY, F., LEBRUN, R., MAUNG, A. A., SHWE, H., TUN, S. T., OO, K. L., RUGBUMRUNG, M., BOCHERENS, H., BENAMMI, M., CHAIVANICH, K., TAFFOREAU, P., CHAIMANEE, Y. First Hominoid from the Late Miocene of the Irrawaddy Formation (Myanmar). PLoS ONE. 2011, roč. 6, s. 1–14.
- CHAIMANEE, Y., YAMEE, C., TIAN, P., KHOAWISET, K., MARANDAT, B., TAFFOREAU, P., NEMOZ, C., JAEGER, J. J. Khoratpithecus piriyai, a late Miocene hominoid of Thailand. American Journal of Physical Anthropology. 2006, roč. 131, s. 311–323. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Khoratpithecus na Wikimedia Commons