Kfar ha-Choreš

Leží v Dolní Galileji, v nadmořské výšce 413 metrů na vrcholu zalesněného vrchu Giv'at Jif'a v pohoří Harej Nacrat (Nazaretské hory). Směrem k severu terén stoupá k horám Har Bahran a Har Cameret, na jihu a jihozápadě naopak klesá směrem k Jizre'elskému údolí.

Vesnice se nachází cca 2 kilometry západně od Nazaretu, cca 83 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 30 kilometrů jihovýchodně od Haify. Kfar ha-Choreš obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky smíšené. Na severu a východě převažují sídla obývaná izraelskými Araby v aglomeraci Nazaretu. Na jižní a západní straně převažuje židovské osídlení (město Migdal ha-Emek).

Kfar ha-Choreš je na dopravní síť napojen pomocí místní komunikace, která ústí do dálnice číslo 75.

Kfar ha-Choreš byl založen v roce 1933.[3] V roce 1930 získal Židovský národní fond 4000 dunamů (4 kilometry čtvereční) pozemků v této lokalitě. Kvůli obavám, že případné nevyužívání půdy, by mohlo vést k jejímu obsazení, bylo rozhodnuto zde založit trvalé sídlo a zahájit obdělávání zdejších pozemků. Na budování vesnice se podíleli členové mládežnického hnutí Gordonia.[4] Ti do té doby provizorně sídlili poblíž Nes Cijony.[5]

Ve své době šlo o jedno z mála židovských sídel zřízených v rámci osidlovací politiky v mandátní Palestině v kopcovitém terénu. Drtivá většina židovských zemědělských vesnic v té době vznikala v nížinách.[6]

Kfar ha-Choreš tak byl experimentálním typem osady, která měla i strategický význam (kontrola Jizre'elského údolí a údolí Nazaretu). Zároveň byla mimořádně izolovaná. Teprve roku 1947 byla zbudována zpevněná silnice do údolí.[5] Významnou roli hrála tato osada během války za nezávislost v roce 1948. Izraelským silám se podařilo v červenci 1948 v rámci Operace Dekel dobýt rozsáhlé oblasti západní Galileji. Díky tomu bylo po několika měsících ukončeno arabské obléhání Kfar ha-Choreš a Židé naopak získali strategickou převahu v aglomeraci Nazaretu a toto arabské město krátce poté kapitulovalo.[7] Kvůli obléhání ale byli obyvatelé vesnice dočasně evakuováni a po válce se sem již nevrátili. Na jejich místo přišla nová osadnická skupina tvořená židovskými přistěhovalci z Maďarska.[5]

Roku 1949 měla obec 236 obyvatel a rozlohu katastrálního území 800 dunamů (0,8 kilometru čtverečního).[8]

Ekonomika kibucu je založena na zemědělství, funguje tu velká pekárna. Je zde ubytování pro turisty. V roce 2000 prošel kibuc privatizací, po níž jsou jeho členové odměňování individuálně, podle odvedené práce.[5] V obci funguje zařízení předškolní péče o děti. Základní škola je v kibucu Ginegar. V Kfar ha-Choreš je k dispozici zdravotní a zubní ordinace, knihovna a plavecký bazén.[9][10] Vesnice prochází stavební expanzí. Plánuje se cca 100 nových bytových jednotek.[11]

Obyvatelstvo v kibucu Kfar ha-Choreš je sekulární.[11] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Kfar ha-Choreš Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 575 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 0,3 %.[1]