Ketština

Ketština (кет) je poslední živý představitel jenisejské jazykové rodiny, používaný národem Ketů, kteří dříve podle toponymických údajů obývali rozsáhlé oblasti Západní Sibiře, dnes jsou však jako samostatné etnikum na pokraji vymizení. V roce 2002 čítal počet lidí, kteří se považovali za Kety, 1494 osob, počet mluvčích ketštiny však nepřesahuje 150 lidí.[1] Žijí v Krasnojarském kraji v oblasti řeky Jenisej. Zatím není zjištěna příslušnost ketského jazyka k některé z velkých jazykových rodin, existuje však hypotéza, že tvoří „spojovací článek“ mezi sinokavkazskou a indoevropskou rodinou. Ketština je úzce příbuzná s dnes již prakticky vymřelou jughštinou.

Ketština (кет)
RozšířeníKrasnojarský kraj, Rusko
Počet mluvčích150
Klasifikace
Písmoupravená azbuka
Postavení
Regulátornení
Úřední jazyknení
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3ket
EthnologueKET
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klasifikace

Řada sovětských vědců se pokoušela najít souvislost s izolovaným jihoasijským jazykem burušaski nebo sinotibetskými jazyky, často bývá ketština řazena do navrhované dené-kavkazské jazykové rodiny. Žádná z těchto hypotéz nebyla zatím definitivně potvrzena. Americký jazykovědec Joseph Greenberg navrhl spojitost mezi ketštinou (a dalšími jenisejskými jazyky) a severoamerickou jazykovou rodinou na-dené. V duchu této domněnky publikoval lingvista Edward Wajda v únoru 2008 studii, která spřízněnost obou rodin demonstrovala. Článek byl příznivě přijat významnými odborníky jak na jenisejské jazyky, tak i na jazyky na-dené (Michael Krauss, Jeff Leer, James Kari, Heinrich Werner) a dalšími známými lingvisty (např. Bernard Comrie, Johanna Nichols, Victor Golla, Michael Fortescue a Eric Hamp), což vneslo do otázky klasifikace konsenzus. Někteří odborníci na jenisejské jazyky zůstávají však nadále skeptičtí nebo tuto hypotézu úplně odmítají (např. Stefan Georg).

Fonologie

Samohlásky

Přední Střední Zadní
Zavřená iɨu
Středová ɛ1əɔ1
Otevřená a 2
  1. Normálně polootevřené /ɛ/, resp. /ɔ/ se vyslovuje jako polozavřené [e], resp. [o], pokud má vysoký tón.
  2. Výslovnost /a/ kolísá mezi [æ], [a], [ɐ] a [ɑ].

Souhlásky

  Bilabiální Alveolární Palatální Velární Uvulární Glotální
Nazála1 mn  ŋ  
Ploziva neznělá pt  kq ʔ
znělá bd ɡ ɢ 
Frikativa neznělá   sç(x)(χ)h
znělá β ʝɣʁ  
Verberanta   ɾ    
Vibranta   r    
Laterála   l    
  1. Všechny nosové souhlásky v ketštině mají neznělé alofony na konci jednoslabičného slova s glotalizovaným nebo klesajícím tónem (tj., [m, n, ŋ] se mění v [m̥, n̥, ŋ̥]), podobně se v téže situaci [l] mění v [ɬ].

Tóny

Otázka, zda je ketština tónickým jazykem, zůstává předmětem debat, většina odborníků se však shoduje, že ano. Na rozdíl od většiny ostatních tónických jazyků není tón charakteristikou každé slabiky, ale slova. Pět základních tónů v ketštině je:

Název tónu Glotalizovaný Vysoký Stoupající klesající Klesající Stoupající vysoký-klesající
Kontura tónu 34 55 13.31 31 13.53
Příklad [bɛ̌ʔs]
„králík“
[súl]
„krev“
[hə̌.nûl]
„louže“
[ɛ̂m̥]
„poletuška“
[qǐ.bá͜âŋ]
„dědečci“

Písmo

Ketština neměla písmo do 30. let 20. století, kdy se ruský vědec N. K. Karger pokusil o vytvoření písma pro ketštinu na základě latinky a vydal první ketský slabikář, avšak nebyl příliš úspěšný. V 80. letech bylo vytvořeno nové ketské písmo na základě mírně upravené azbuky, které se používá v současné době

Dříve používaná latinka:

A a Ā ā Æ æ B b Ç ç D d E e Ē ē
Ə ə F f G g H h Ҕ ҕ I i Ī ī J j
K k L l M m N n Ņ ņ Ŋ ŋ O o Ō ō
P p Q q R r S s Ş ş T t U u Ū ū
V v Z z Ƶ ƶ Ь ь

Písmo založené na azbuce zavedené v roce 1980.

А а Б б В в Г г Г̡ г̡ Д д Е е Ё ё
Ж ж З з И и Й й К к Ӄ ӄ Л л М м
Н н Ӈ ӈ О о Ө ө П п Р р С с Т т
У у Ф ф Х х Ц ц Ч ч Ш ш Щ щ Ъ ъ
Ә ә Ы ы Ь ь Э э Ю ю Я я

Příklady

Číslovky

KetskyČesky
қо’к, қуусьjeden
ыынdva
до’ңtři
сьиикčtyři
қаакpět
ааšest
о’нsedm
ынам бәньсьаң қөөosm
қус’ам бәньсьаң қөөdevět
қөөdeset

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ket language na anglické Wikipedii.

  1. The Ket Language [online]. Endangered Languages of Indigenous Peoples of Siberia [cit. 2010-02-04]. Dostupné online. (anglicky, rusky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.