Kent Nilsson

Hrával ve švédské lize, za Djurgårdens IF a AIK Stockholm odehrál dohromady čtyři sezóny. V roce 1977 odešel do Severní Ameriky a nastupoval v WHA za Winnipeg Jets. V obou sezónách ve Winnipegu překonal stobodovou hranici přispěl k vítězství Winnipegu v lize. V roce 1979 po zániku WHA začal Winnipeg hrát NHL, ale Nilsson přestoupil do Atlanta Flames, jiného týmu NHL. V dalším ročníku (1980/1981), když se tým z Atlanty přestěhoval do Calgary, odehrál svou nejlepší sezónu. Zaznamenal 49 gólů a 82 asistencí, dohromady 131 bodů, což je dosud klubový rekord Calgary Flames, a skončil třetí v bodování ligy. Po sezóně 1984/1985 byl vyměněn do Minnesota North Stars, kde vydržel rok a půl, uprostřed ročníku 1986/1987 byl vyměněn do Edmonton Oilers. Tam zůstal jen do konce sezóny, týmu však výrazně pomohl 19 body v play-off k zisku Stanley Cupu, pro Kenta Nilssona jediného v kariéře. Poté zamířil do Evropy a stal se z něj hokejový cestovatel. Hrával v italské lize, tři roky ve švýcarské nejvyšší soutěži, mezitím dva ročníky doma v Djurgårdens IF, rok v Rakousku, krátce v Norsku a celou kariéru zakončil v Majadahonda HC ve španělské lize.

Ve švédské reprezentaci prošel juniorskými výběry, byl členem bronzového týmu na mistrovství světa do 20 let v roce 1975. Třikrát hrál na Kanadském poháru - v letech 1981, 1984 (finálová účast) a 1987 a také třikrát na Mistrovství světa v ledním hokeji, kde se s týmem umístil nejvýše na druhém místě v roce 1990.