Ken Saro-Wiwa
Ken Saro-Wiwa (celým jménem Kenule Beeson Saro-Wiwa (10. října 1941 – 10. listopadu 1995) byl nigerijský scenárista a spisovatel, který se věnoval ochraně práv obyvatel delty řeky Niger.
Ken Saro-Wiwa | |
---|---|
Narození | 10. října 1941 Bori, Rivers |
Úmrtí | 10. listopadu 1995 (ve věku 54 let) Port Harcourt |
Příčina úmrtí | oběšení |
Místo pohřbení | Port Harcourt Cemetery |
Povolání | spisovatel, básník, scenárista, aktivista, ochránce životního prostředí a televizní producent |
Národnost | Ogoni |
Alma mater | University of Ibadan Government College Umuahia |
Ocenění | Cena za správný život (1994) Goldman Environmental Prize (1995 a 1995) Cena Bruna Kreiskyho |
Děti | Ken Wiwa Noo Saro-Wiwa Zina Saro-Wiwa |
Rodiče | Jim Wiwa |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
V roce 1990 založil „Hnutí za přežití národa Ogoni“ (MOSOP – Movement for the Survival of the Ogoni People), které ostře kritizovalo chování ozbrojených skupin britsko-nizozemské ropné firmy Royal Dutch Shell. Společnost proto zastavila v roce 1993 těžbu v oblasti a nigerijská vojenská vláda následně zakázala MOSOP. V roce 1994 uvěznila Saro-Wiwu a řada členů MOSOP byla povražděna režimem diktátora Saniho Abachi. Přes protesty světové veřejnosti byl Saro-Wiwa popraven oběšením v Port Harcourt 10. listopadu 1995. Stejný osud potkal i dalších osm čelných představitelů hnutí.
Firma Shell svou spoluúčast dodnes odmítá. Po vleklých právních sporech a pod hrozbou soudního procesu s rodinami obětí však přistoupila na mimosoudní vyrovnání s příbuznými popravených ve výši 15,5 miliónu dolarů. Stalo se tak v červnu 2012, jen několik dní před příjezdem syna Ken Saro-Wiwy do USA a začátkem soudního procesu v New Yorku.[1] [2]
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ken Saro-Wiwa na Wikimedia Commons
- Ken Saro-Wiwa (1941–1995) – biografie
- KEN SARO-WIWA: Bezva život[nedostupný zdroj], Literární noviny, 49/2004
- Saro Wiwa Archivováno 21. 7. 2011 na Wayback Machine