Kazimierz Sikorski

V letech 1911-1919 navštěvoval Vysokou školu hudební při Varšavské společnosti hudby, kde studoval skladbu u Felicjana Szopskiho. Absolvoval v roce 1919 a dále studoval filozofii a práva na Filozofické fakultě Varšavské univerzity a muzikologii pod vedením Adolfa Chybińského na univerzitě ve Lvově.

Od roku 1921 působil na konzervatoři v Lodži kde přednášel harmonii, kontrapunkt, hudební formy a instrumentaci. V roce 1925 obdržel stipendium od ministerstva náboženských vyznání a veřejné osvěty a studoval v Paříži u Nadii Boulangerové. Po návratu do Polska učil nejprve v letech 1926–27 na Státní konzervatoři v Poznani a pak v letech 1927–1939 na Státní konzervatoři ve Varšavě. V letech 1928-33 se podílel na vydávání časopisu "Kwartalnik Muzyczny" (Hudební čtvrtletník), který byl později transformován na časopis "Muzyka Polska". V roce 1928 společně s Tadeuszem Ochlewským, Bronislawem Rutkowským a Theodorem Zalewským založil Polské hudební vydavatelství Towarzystwo Wydawnicze Muzyki Polskiej. Vedle toho byl zakládajícím členem a od roku 1932 členem představenstva Polské asociace skladatelů. V letech 1928–30 byl také místopředsedou Polské mezinárodní společnosti soudobé hudby.

V době 2. světové války byl ředitelem varšavské konzervatoře (tehdy provozované pod jménem Staatliche Musikschule). Po válce v roce 1945 se nejprve usadil v Lodži, kde byl profesorem harmonie, kontrapunktu a kompozice na Státní vysoké škole hudby. V roce 1947 byl jmenován děkanem fakulty a v roce 1947 se stal rektorem. Vedle toho vyučoval kontrapunkt na Státní střední škole hudební v Lodži. V roce 1951 působil na Státní vysoké škole hudební ve Varšavě. V letech 1957-66 byl rektorem Varšavské univerzity. Zastával mnoho významných funkcí. V letech 1954–1959 byl prezidentem Svazu polských skladatelů, v roce 1965 předsedou Polské hudební rady a v letech 1972–1980 prezidentem Společnosti Fryderyka Chopina (od roku 1980 čestným prezidentem). V roce 1956 se podílel na organizaci prvního hudebního festivalu Varšavský podzim.

Vychoval řadu předních polských skladatelů. Mezi jeho žáky byli např. Tadeusz Baird, Marian Borkowski, Stefan Kisielewski, Zygmunt Krauze, Jan Krenz, Roman Maciejewski, Artur Malawski, Tadeusz Paciorkiewicz, Andrzej Panufnik, Konstanty Regamey a Kazimierz Serocki.

Zemřel ve Varšavě 23. července 1986. Je pohřben na Powązkowském hřbitově.

• Státní cena za hudbu hudby (1935)
• Řád znovuzrozeného Polska (1937)
• Státní ceny I. a II. stupně (1951, 1955, 1964, 1966)
• Zlatý kříž za zásluhy (1952
• Řád znovuzrozeného Polska (1955)
• Řád práce I. třídy (1960)
• Cena Jurzykowského nadace (1981).

Státní vyšší škola hudební ve Varšavě mu udělila titul doktora honoris causa.