Magnetofon

Magnetofon (hovorově magneťák nebo magič, kazetový také kazeťák) je elektro-mechanický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky. Nejčastěji je používán k záznamu a reprodukci zvuku, ale existují i tzv. měřící magnetofony pro záznam a reprodukci analogových veličin, případně digitální magnetofony pro záznam a čtení digitálních dat. Další obdobou jsou videorekordéry sloužící k záznamu videa.

Cívkový magnetofon

První magnetofon byl představen již v roce 1899 dánským inženýrem Valdemarem Poulsenem. Záznam byl prováděn na kovový drát a odtud tyto magnetofony získaly také označení drátofon.

Později byly vyvinuty speciální magnetické pásky. První prakticky použitelný páskový magnetofon firmy AEG (Magnetofon K1), byl předveden v Německu v roce 1935. Cívkové magnetofony se postupně staly výbavou nahrávacích studií i domácností. V sedmdesátých letech 20. století byly cívkové magnetofony vytlačeny ze sektoru spotřební elektroniky magnetofony kazetovými. V současné době je záznam na magnetický pásek vytlačován záznamy na CD, DVD a digitální paměťové moduly.

Typy magnetofonů

U běžných výrobků z oblasti spotřební elektroniky se vyvinuly dva základní typy:

  • cívkový magnetofon - max. výstupní napětí je 755 mV - 2 V, min. výstupní impedance je 1 - 47 kΩ
  • kazetový magnetofon - max. výstupní napětí je 100 - 500 mV, min. výstupní impedance je 1 - 47kΩ

Obě varianty byly vyráběny v přenosném i stolním provedení.

Kazetový magnetofon Sony TC-D5M
Běžné rychlosti magnetofonového pásku[1]
cm/s in/s
1.2 15/32
2.4 15/16
4.75 17⁄8
9.5 33⁄4
19 71⁄2
38 15
76 30

Užití

Cívkové magnetofony se rozšířily během 50. a 60. let 20. století[zdroj?]. Postupně se zvyšoval počet záznamových stop z původní jedné na dvě a pak čtyři pro standardní šířku pásku 6.5 mm (studiové přístroje využívající širší pásek - až 2 palce - mohly mít až 32 stop, případně se využívaly dva magnetofony současně s přesnou synchronizací pro vícenásobný playback, nahrávání hlasů a nástrojů do jednotlivých stop apod.). Velké cívkové magnetofony v HI-FI provedení se svými parametry částečně blížily profesionálním magnetofonům používaným v běžném rozhlasovém či televizním vysílání[zdroj?]. Cívkové magnetofony se kromě nahrávacích studií také používaly coby přenosná záznamová zařízení v rozhlasovém a televizním vysílání, jednalo se o tzv. reportážní magnetofony. Magnetofony se také běžně používaly pro speciální odposlechovou činnost v armádě, policii a v praxi různých tajných služeb (techniky špionáže). Ornitologové (a zoologové vůbec) je používali pro záznamy ptačího zpěvu (či různých zvukových projevů i u jiných zvířat). Magnetofony se také používaly pro „živé“ nahrávky koncertů, divadelních představení, improvizovaných řečnických projevů apod., dále též sloužily při natáčení zvuku k filmům. Československý rozhlas začal magnetofon používat roku 1938.

Dnes jsou starší klasické analogové techniky záznamu zvuku často nahrazovány novější technikou digitální.

Odkazy

Reference
  1. Martel Electronics. Terms commonly used for Tape Recorder. Tape Recorder Speed.. www.martelelectronics.com [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-01.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.