Katedrála Narození Panny Marie (Syrakusy)

Katedrála narození Panny Marie (Duomo di Siracusa, formálně Cattedrale metropolitana della Natività di Maria Santissima) v Syrakusách na Sicílii, je hlavní chrám katolické arcidiecéze Syrakusy. Základem stavby je řecký pohanský chrám v dórském stylu. Budova je od roku 2005 na seznamu světového dědictví UNESCO.[1]

Katedrála narození Panny Marie
Místo
StátItálie Itálie
Souřadnice37°3′34″ s. š., 15°17′37″ v. d.
Architektonický popis
ArchitektAndrea Palma
Stavební slohbarokní architektura
Výstavba1753
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Akanty na barokní fasádě

Katedrála stojí v historickém jádru města na ostrově Ortygia.

Dějiny

Původ chrámu na tomto místě se datuje do prehistorie. Velký řecký chrám Athény zde byl vznikl v 5. století před naším letopočtem. Byla to dórská budova se šesti sloupy na krátkých stranách a 14 na dlouhých stranách. Chrám zmiňují Platón a Athénaios a Cicero v roce 70 př. n. l. uvádí rabování jeho výzdoby jako jeden ze zločinů guvernéra Verra.[2]

Archeologické vykopávky pod vedením Paola Orsiho v letech 1907-1910 zjistily, že řecký chrám byl postaven na ještě starších základech a objevily množství archaických a předhelénských předmětů. Mnoho z nich je nyní v muzeu Museo archeologico regionale Paolo Orsi v Syrakusách.

Současná katedrála byla postavena biskupem sv. Zosimem ze Syrakus v 7. století. Pobořené dórské sloupy původního chrámu byly začleněny do zdí současného kostela. Lze je vidět zevnitř i zvenčí.[3] Budova byla v roce 878 přeměněna na mešitu a později opět na kostel poté, co v roce 1085 Norman Roger I. Sicilský město dobyl zpět křesťanům. Střecha střední lodi je normanského původu stejně jako mozaiky v apsidách.

V rámci zvýšené stavební činnosti po zemětřesení na Sicílii v roce 1693 byla katedrála v letech 1725–1753 přestavěna a fasádu přepracoval architekt Andrea Palma. Stylově jde o vrcholný sicilský barok, a sice relativně pozdní příklad. Za pozornost stojí akanty na hlavicích dvojitých korintských sloupů na fasádě. Sochy na fasádě vytvořil Ignazio Marabitti.

Interiér kostela, hlavní loď a dvě pobočné, kombinují rustikální stěny a barokní detaily. Je zde křtitelnice s mramorovou nádržkou z 12. nebo 13. století, ciborium (oltářní baldachýn) navržené architektem Luigim Vanvitellim a socha Madonna della Neve (Panny Marie Sněžné, 1512) Antonella Gaginiho.

Od roku 2015 má katedrála řadu ostatků sv. Lucie, patronky města: množství fragmentů kostí, roucho, závoj a pár bot.[4] Dvakrát ročně, první neděli v květnu a 13. prosince, v den svátku sv. Lucie, je z katedrály vynesena socha svaté Lucie od sochaře Pietra Rizza (1599) a nesena ulicemi. Stříbrná socha obsahuje tři fragmenty jejích žeber v hrudi.

Katedrála sdílí náměstí Piazza Duomo s kostelem Santa Lucia Alla Badia. Tento kostel vlastní a vystavuje Caravaggiovu malbu Pohřeb svaté Lucie.

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cathedral of Syracuse na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. The Oxford Companion to Archaeology, by Brian M. Fagan, 1996, page 646
  4. Saints In Rome and Beyond, by Daniel Thelen, pages 129-130

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.