Karol Piegza

Karol Piegza se narodil jako syn horníka. Po ukončení docházky do základní školy absolvoval čtyři třídy polského gymnázia v Orlové Aby se vyhnul vojenské službě začal pracovat na šachtě. Bez vědomí rodičů odešel studovat na učitelský ústav v Bobrkách u Těšína. Počátkem roku 1917 byl odveden do rakousko-uherské armáda na italskou frontu. Koncem roku 1918 se nemocný vrátil a následně úspěšně absolvoval učitelský ústav maturitou v roce 1919. V září téhož roku nastoupil na první učitelské místo v rodných Lazích. Po 4 letech převzal místo učitele kreslení na polském reálném gymnáziu v Orlové, kde zastupoval Gustawa Fierlu. Po odchodu z gymnázia v Orlové byl jmenován ředitelem školy v Lazích a v této funkci pracoval až do 1. 9. 1938, kdy se stal ředitelem nově vybudované polské školy ve Stonavě. Počátkem roku 1940 byl uvězněn v koncentračních táborech Dachau a Mauthausen. Po návratu až do konce války byl úředníkem na nádraží v Orlové a pekárně v Lazích. Po válce odešel do Jablunkova na místo ředitele zdejší polské školy. V této funkci setrval až do důchodu. V Jablunkově začal publikovat, maloval a fotografoval, věnoval se sběratelství, dokumentaci a studiu lidové kultury. Už před 2.sv. válkou byl aktivním členem turistického spolku Beskid Śląski a Śląskiego Związku Literacko-Artystycznego. Po válce se aktivně zapojil do spolkového života polské menšiny. Byl u zrodu místní organizace PZKO, byl členem Sekcji Literacko-Artystycznej i Folkorystycznej PZKO. Vedle práce pedagoga a etnografa byl také malířem a básníkem. Podílel se na přípravě národopisných programů, spolupracoval s muzei v regionu a byl redaktorem časopisu Zwrot. V roce 1948 inicioval a zorganizoval 1. ročník folklorních slavností polské menšiny Gorolski Święto, které se konají každoročně dosud.

V roce 1983 za zásluhy pro lidovou kulturu mu byla udělena Cena Oskara Kolbelgra (Nagroda im.Oskara Kolbergra). Po jeho smrti mu bylo v Jablunkově oteveno malé muzeum a na průčelí Domu PZKO umístěna pamětní deska.

Pamětní deska na průčelí Domu PZKO v Jablunkově

Karol Piegza psal v literární polštíně a v těšinském nářečí. První, meziválečné období je spojeno s územím Karvinska a okolí. Popisuje život horníků, sbírá anekdoty. Na Jablunkovsku je fascinován beskydskou krajinou a životem místních horalů. Jeho tvorba - knihy, básně a fotografie byly úzce spojeny s folklórem oblasti Zaolží .