Karl von Frisch

Narodil se jako nejmladší ze čtyř synů vídeňského lékaře A. von Frische, všichni sourozenci se stali univerzitními profesory. Studoval lékařství a přírodní vědy ve Vídni a v Mnichově, kde roku 1910 promoval a začal pracovat jako asistent ústavu pro zoologii a roku 1919 byl jmenován profesorem. V letech 1921–1923 byl profesorem v Rostocku, potom ve Vratislavi a roku 1925 se zase vrátil do Mnichova. Po nástupu nacistů byl různě šikanován, protože jeden z jeho prarodičů byl Žid a protože Frisch zaměstnával židovské asistenty. Ačkoli se zejména nacističtí studenti domáhali jeho odvolání, univerzita je kvůli Frischovým výsledkům odkládala až do konce války. Od roku 1946 přednášel na univerzitě v Grazu a po rekonstrukci zničeného ústavu 1950 se vrátil do Mnichova.

Frisch se věnoval výzkumu smyslového vnímání včel. Kromě nejznámějšího výsledku, totiž rozklíčování včelího tance zjistil řadu dalších zajímavých skutečností. Včela má barevné vnímání, oproti člověku ovšem posunuté k ultrafialovému konci spektra, takže nerozlišuje červenou. Může vnímat polarizaci světla, takže vnímá polohu slunce i když je za mrakem. Kromě toho se dokáže orientovat i podle magnetického pole Země. Má také vnitřní "hodiny", takže stále koriguje azimut a zdroj potravy, který našla ráno, najde spolehlivě i odpoledne. Svislou orientaci jí poskytují zvláštní čidla kolem krku. Kromě toho se Frisch věnoval také feromonům královny a dalším prostředkům včelí komunikace.