Karl Leonhard Reinhold

Ve svém mládí byl mnichem, v roce 1774 vstoupil do řádu barnabitů, kde se stal učitelem filozofie.[1] Postupně se přiklonil k racionalistické filozofii a jeho názory se dostaly do rozporu s katolickou vírou.[2] V roce 1783 opustil klášter a odebral se do Lipska a později do Výmaru. V roce 1787 byl povolán za profesora do Jeny.[3]

Přišel s konceptem "elementární filosofie" (Elementarphilosophie), která ovlivnila zvláště Fichteho. Základním prvotním principem pro něj bylo "vědomí". V závěru života se nadchl pro dílo Fichteho a Bardiliho a zdůrazňoval, že základní filozofické problémy je třeba řešit s pomocí lingvistiky, čímž předjímal dílo Fregeho a Wittgensteinovo.[4] Stal se profesorem univerzity v Kielu, kde působil od roku 1793. Byl též významným zednářem.[5] Ač byl původně katolíkem vychovaným jezuity, od roku 1780 dokonce knězem, konvertoval k protestantismu.[6] Jeho blízkým přítelem byl Christoph Martin Wieland, s jehož dcerou se oženil[3] a do jehož časopisu Der Teutsche Merkur přispíval. Tam také publikoval svých přelomových osm článků zvaných Briefe über die Kantische Philosophie (1786–1787) [Listy o Kantově filozofii].

Za jeho hlavní dílo bývá považován spis Versuch einer neuen Theorie des menschlichen Vorstellungsvermögen, 1789 [Pokus o novou teorii lidské schopnosti představivé].[7]