Karl Eduard Brosche

Profesí byl průmyslovým podnikatelem v oboru potravinářského průmyslu a chemie. Stejnému oboru se věnoval i jeho otec Franz Xaver Brosche (1776–1858).[1] Otec ho od mládí připravoval pro převzetí firmy. Pobýval zde na praxi, pak prošel učením ve vídeňské firmě Müller & Comp., později v Terstu u firmy Seiller & Comp. Pak se vrátil do otcova pražského podniku. Počátkem 40. let založil vlastní firmu na výrobu oleje, později podnik na produkci sanytru.[2]

Už před rokem 1848 byl veřejně aktivní v různých spolcích. Během revoluce v roce 1848 působil v Národní gardě a byl členem Strany středu, zvané též Ústavní strana (liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). Byl členem pražské obchodní komory.[2] V roce 1850 byl zvolen do obecního zastupitelstva v Praze za II. voličský sbor na Starém Městě. Zasedl pak i do městské rady.[3]

Do zemské a celostátní politiky se zapojil ihned po obnovení ústavního života. Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Praha.[4] Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii obchodních a živnostenských komor. Na poslanecký mandát rezignoval roku 1864. Rezignace oznámena dopisem 19. října 1864.[5] K roku 1861 se uvádí jako Carl Brosche, obchodní rada, statkář a fabrikant v chemickém průmyslu, s trvalým bydlištěm v Praze.[6]

Byl mu udělen Řád Františka Josefa. V posledních letech před smrtí ho postihly finanční problémy.[2] Národní listy v roce 1864 uváděly, že prý požádal dokonce o urgentní půjčku ministra Ignaze von Plenera, ale ten ji s poukazem na ústavní kontrolu vlády odmítl poskytnout.[7] Rezignoval na všechny veřejné funkce a naplno se věnoval obnově svého podnikání.[2] Zemřel v září 1866 na choleru v dolnorakouském Kadolzi,[8] ve věku 54 let.[2]